Článek
Není ani procento naděje, že si to rozmyslíte?
Říká se, že dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Už je to opravdu definitivní. I vzhledem k tomu, že jsem byl teď na operaci s kolenem.
Kdy ve vás rozhodnutí uzrálo?
Šel jsem do Hradce s tím, že mu chci pomoct s návratem do první ligy. Měl jsem v klubu vroubek, před odchodem do Německa jsem v Hradci odehrál sezónu a sestoupili jsme. Teď jsem bilanci vyrovnal, smazal jsem dluh, který jsem vůči klubu cítil. Skončil bych ale tak jako tak.
Nezviklá vás ani možnost zahrát si nejvyšší soutěž?
Nedávno jsem četl rozhovor se sprinterem Usainem Boltem. Říkal, že kdyby trénování tolik nebolelo a neztrácel by výkonnost, závodil by do konce života. U mě by to bylo stejné. Tělo ale vysílá signály, že je opotřebované.
Máte vizi, čemu se budete věnovat dál?
Vím jediné: chtěl bych zůstat u fotbalu. Otázkou je kde.
V Hradci přece.
Umím si tuhle variantu představit. V Hradci bydlím, mám ke klubu vztah, prošel jsem mládeží, zahrál jsem si v áčku. Je to pro mě srdeční záležitost. Uvidíme, jestli o mě bude zájem. A pokud ano, v jaké pozici. Zatím na tyhle otázky odpovědět neumím.
Máte blíž k roli trenéra, nebo funkcionáře?
Nechci vyloučit ani jedno. Nikdy jsem ale neměl touhu být koučem mužů. Moje myšlenky se ubírají k mládeži. Jedna věc je ale to, co bych chtěl, druhá, co případně nabídne klub.
Nevyužít vaše zkušenosti z německého profesionálního fotbalu by byl hřích.
Neskrývám, že se mi líbí, na jakých principech fotbal v Německu funguje. Uvidíme.
Freiburgu se stejně jako Hradci povedl návrat do první ligy. Sledoval jste jeho cestu?
Prožívám dvojí radost. Freiburg je pro moji rodinu druhý domov, přeju mu jen to nejlepší. S lidmi z klubu jsem v kontaktu, občas si voláme i s trenérem Streichem. Nejvíc ve spojení jsem ale s fyzioterapeutem, který se mnou měl nejvíc práce. (směje se)
