Článek
Jak došlo k vašemu přestupu do Zbrojovky?
K odchodu ze Slovácka se schylovalo od začátku zimní přípravy. Řešila se Dukla Praha a ještě jeden klub. Bylo to po tom, co jsem ve Slovácku od trenéra Ondřeje Smetany necítil úplně pozitivní odezvu. Chtěl jsem změnit klub. Dukla ale nevyšla a vypadalo to, že zůstanu. Pak se ozvala Zbrojovka, zavolal mi pan Jiránek (sportovní ředitel Zbrojovky Martin Jiránek – pozn. red.) a už to bylo celkem rychlé. Řekl mi, jak to vidí on, já jsem mu řekl svou představu a záleželo na rozvázání smlouvy ve Slovácku. Pan Pojezný (výkonný ředitel Slovácka – pozn. red.) mi vyšel vstříc.
Neodrazovalo vás postavení klubu v tabulce?
Na tabulku jsem nekoukal. Pro mě je Zbrojovka značka a velký klub. Primárně rozhodovalo, že jsem nebyl spokojený po těch letech ve Slovácku. Došlo k mnoha změnám a nebylo to tam už tak pozitivní jako dřív. Cítil jsem, že chci změnu, a Zbrojovka mi ji nabídla. Klub prochází obměnou, chci být její součástí a doufám, že nám to půjde.
Situace ve Slovácku se změnila už po letním konci trenéra Svědíka, nebo až po listopadovém příchodu kouče Smetany?
Zásadní bylo, že odešel trenér Svědík, což jsme ale věděli dlouho dopředu a byli jsme s tím smíření. Přišel pan West. Pro mě to bylo v pohodě. I když to v kabině úplně nefungovalo, měli jsme výsledky a já své postavení v týmu. Nenapadlo mě, že bych měnil klub. Po příchodu pana Smetany se toho hodně změnilo, ať už šlo o komunikaci, nebo jiné věci. Začal jsem cítit, že to pro mě není to pravé, jak bych chtěl fungovat. Fotbal mě pořád baví, takže jsem si ho nemínil na konec kariéry nějak zhnusit. Zrodilo se mi tak v hlavě, že bych chtěl hrát jinde.
Tušil jste, že ve Slovácku dojde už v zimě k tak velké přestavbě?
Za ty roky jsme vnímali, že přijde. Furt se psalo o tom, že máme přestárlý kádr, ale výsledky byly. Možná se to mohlo řešit postupněji. Po příchodu pana Smetany se do toho řízlo hodně. Spíš šlo o ten proces vyřazování, který byl nepříjemný. Měli jsme signály, kam se to bude ubírat, ale ta komunikace nebyla nejšťastnější.
Směrem k vám, zkušenějším hráčům?
Asi ano. Plno věcí bylo řečeno jinak, než se pak stalo. Naopak chci vyzdvihnout vedení Slovácka. Když byl nějaký problém, s panem Pojezným a Šumulikoským (sportovní ředitel Veliče Šumulikoski - pozn. red.) se dalo mluvit a jednalo se na rovinu, tam problém nebyl.
Jak vypadalo vaše loučení v klubu?
Vzhledem k tomu, že se to událo během pár dní, tak loučení nebylo nějak velké. Ještě v neděli jsem hrál za Slovácko proti Spartě (2. února – pozn. red.) a pak jsem už někdy ve středu podepsal v Brně. S klukama jsem se rozloučil, což bylo zásadní. Jestli ještě bude nějaké loučení na stadionu nebo jinde, to nevím, záleží na Slovácku. Když dostanu šanci rozloučit se s fanoušky, budu jen rád.
Mrzel vás konec?
Samozřejmě jsem si ho představoval jinak, když jsem tam strávil třináct roků. Myslel jsem, že ve Slovácku ukončím kariéru. Konec mě mrzel, ale na druhou stranu beru, že je to fotbal a trenér si vybere hráče a směr, kterým chce jít. Takže to zas nebylo tak, že bych pak seděl skleslý doma.
Jak se teď už s odstupem díváte na situaci týmu, který klesá tabulkou a aktuálně je až třináctý?
Jsem s klukama, se kterými jsem tam byl dlouho, v každodenním kontaktu a probíráme různé věci. Vím o tom dost, takže se mi na to nekouká snadno. Klub má své starosti, ale to my ve Zbrojovce taky, takže nemůžu moc řešit, co se děje tam. Každopádně na nich leží deka a není to tak, jak by si to kluci představovali. Myslím, že tuto sezonu jim nehrozí nic výrazného, ale co bude dál, záleží na nich.
Pojďme ke Zbrojovce, která prochází také turbulentním obdobím a momentálně je patnáctá ve druhé lize. V jakém stavu jste našel tým po svém příchodu?
Všechno se událo rychle. Jeli jsme na soustředění do Turecka, kde vše probíhalo standardně a řešili jsme spoustu nových věcí. Systém byl jiný od toho, na jaký jsem byl zvyklý ve Slovácku, takže jsem ho potřeboval navnímat. Před prvním mistrákem jsem onemocněl a týden proležel v horečkách. Potom jsem se vracel a nebylo to ideální. Necítil jsem se úplně optimálně fyzicky, ale zvládli jsme zápas ve Varnsdorfu, teď jsme prohráli doma s Táborskem a máme nového trenéra.
Momentálně tým vede Marek Zúbek s tím, že ho možná převezme natrvalo. Co se pod ním zatím změnilo?
Dosud jsme trénovali jen dva dny (rozhovor vznikl ve středu – pozn. red.), protože v úterý jsme měli testování. Takže zatím můžu změny těžko hodnotit. Možná i tím, že máme před sebou reprezentační pauzu, tak intenzita tréninku byla vyšší. Právě vyšší intenzitu do sebe potřebujeme dostat a to je myslím hlavní změna. Teď se to taky trochu uvolnilo. Když jsem přišel, vnímal jsem, že to v kabině není, nechci říct negativní, ale panovalo tam určitě napětí, asi z toho, kde jsme byli v tabulce. S novým trenérem přichází nová motivace a taky se zvýšil chtíč vyhrávat. Cítím, že morálka se zvedla.
Jak vy hodnotíte vstup do jara? Tedy čtyři body ve třech duelech.
Za první dva zápasy jsme měli čtyři body, což byl celkem dobrý vstup. Jak jsem zjistil, výsledky doma nejsou dobré (Zbrojovka nevyhrála jediný z dosavadních devíti domácích zápasů sezony – pozn. red.), to je základ k tomu, abychom byli v tabulce výš, na to se musíme zaměřit, abychom protrhli sérii. To je zásadní úkol, pak můžeme pomýšlet na lepší umístění v tabulce. Nemyslím si, že je v kabině blok. Věřím, že po reprezentační pauze začneme vyhrávat i doma a půjdeme nahoru tabulkou.
Ve Slovácku byl jeden z nejstarších kádrů v soutěži, teď figurujete v podstatně mladším. Jaký je to pro vás rozdíl?
Ve Slovácku jsme měli jádro starších kluků, které drželo kabinu pohromadě, byli jsme tam hráči kolem třiatřiceti let a čtyřicetiletý Milan (Petržela) (úsměv). Tady jsou taky někteří kluci zkušenější. Jádro je dobré. Mladí mají chuť a my jsme tu od toho, abychom jim pomohli, v trénincích tlačili na to, aby se zlepšili. Takový rozdíl proti Slovácku to není, i tam byli mladší kluci nebo ze střední generace.
Jaké máte se Zbrojovkou ve zbytku sezony ambice?
V naší situaci musíme jít zápas od zápasu s tím, že nejbližší je třeba vyhrát (v neděli 30. března na hřišti béčka Sparty – pozn. red.). Tabulka je strašně vyrovnaná a jsme dole, potřebujeme zvládnou nejbližší duel a pak se dobře připravit na další. To je nejjednodušší cesta, jak se vyhrabat ze spodku tabulky.
Jaký je rozdíl mezi první a druhou ligou?
Je to v kvalitě hráčů. Nemyslím, že by šlo o změnu v intenzitě hry nebo v naběhaných metrech. Je tam spousta mladých kluků, kteří se potřebují vyhrát, takže je to někdy víc poblázněné a kvalita občas chybí. V první lize se hra v určitých fázích zpomalí a trochu se to uklidní, je to zkrátka někdy taktičtější, druhá je o soubojích a běhání.
Usadil jste se v Uherském Hradišti. Jak jste si zvykl na dojíždění do Brna?
No, otevřel jsem dnes e-mail a měl jsem tam čtyři pokuty (smích). Sjíždíme se s klukama ve Zlíně, ve čtyřech pak spolu jezdíme do Brna a střídáme se, kdo kdy řídí. Není to nic hrozného. Zažil jsem to ježdění jako mladý, když jsem jezdil z Mostu do Sokolova.
Vy pocházíte právě z Mostecka, ale usídlil jste se na druhé straně republiky. Jaké to pro vás zprvu bylo zvyknout si v Uherském Hradišti?
Když jsem přišel, tak to byl velký rozdíl, protože je obecně život v Hradišti pomalejší. Všichni jsou tak nějak v klidu, člověk si jde posedět na kafíčko. To v Mostě vůbec není, tam se jede do práce a z práce a není to o tom, si tam někde sednout do hezké restaurace. Byl to velký skok, ale jsem tu třináct let a zvykl jsem si. Moji rodiče k nám jezdí a říkají, že to je, jako kdyby jeli na dovolenou. Pro ně je to Itálie, že si sem jedou odpočinout (smích). Rozdíl je velký, i proto jsme se rozhodli, že v Hradišti zůstaneme. Zvykalo se na něj lehce, kdybych šel opačně, z Uherského Hradiště do Mostu, asi bych si nezvykl.
I proto jste ve Slovácku vydržel třináct let bez změny dresu kromě dvouletého hostování v Sokolově?
Zásadní byla osoba trenéra Svědíka. Byl v klubu pět let a to jsem měl věk, kdy jsem byl na vrcholu kariéry. S klukama jsme se cítili nejlíp a měli jsme se Slováckem úspěchy. V české lize jsme se mohli posunout jenom v případě přestupu do jednoho z top třech týmů. Tam je ale těžké se dostat a neklaplo to, v české lize jsem proto neměl důvod odcházet, i když možnosti byly. Je dobře, jak to bylo, protože nemám rád nové věci a sžívání se s nimi. Období s trenérem Svědíkem uteklo tak rychle, že je mi naráz skoro pětatřicet (úsměv).
Vrátíte se jednou do Slovácka, byť už třeba v jiné roli?
Dokážu si to představit. V Hradišti jsem se usadil, narodily se mi tam děti. Chceme tam zůstat. Když jsem odcházel, bavil jsem se s panem Pojezným, že tam mám dveře otevřené. Nechtěl jsem odcházet nějak zle, takže v tomto směru proběhlo vše, tak jak mělo.
