Článek
Byl jste před zápasem předposledního kola druholigové soutěže s Olomoucí hodně nervózní? Přece jen vám stačila i remíza k potvrzení postupové pozice!
Lhal bych, kdybych neřekl, že nervozita k tomu patří. Ale o mně je známo, že emoce příliš neprojevuji. Spíš jsem se soustředil na to, abych hráčům podal správné pokyny. A kluci je splnili. Remíza 0:0 je pro nás skvělá.
Jak byste zhodnotil zápas dvou celků z prvních dvou příček tabulky?
Hlavně pro nás to byl nesmírně důležitý duel, Olomouc už měla jistotu. Možná, že pro lidi se nehrál špičkový fotbal, co se týče příležitostí a krásy, ale tentokrát účel světil prostředky.
Ještě před dvěma týdny to vypadalo, že si to o druhou příčku na dálku rozdáte se Zlínem. A teď před ním i Žižkovem máte luxusní šestibodový náskok. Čemu to přisuzujete?
Na nás nebyl vyvíjen žádný tlak. A to je něco jiného, než chodit do zápasu s tím, že musíte vyhrát, musíte bodovat a postoupit. V tom byla naše výhoda oproti Zlínu a tenhle faktor, že zůstáváme v klidu, asi také rozhodl.
Jak byste charakterizoval mužstvo Varnsdorfu?
Sešli se tady vzácní hráči, kteří v sobě našli to nejlepší, co v nich bylo. Dva až tři dny si budeme užívat euforii z toho, co se nám povedlo. A v neděli zakončíme sezónu v Ústí nad Labem.
Které gratulace vás nejvíc potěšily?
Samozřejmě od rodinných příslušníků. Hned po zápase s Olomoucí ale přišlo asi čtyřicet esemesek. Okruh lidí, kteří si na mě vzpomněli, byl široký. Včetně bývalých spoluhráčů a trenérů i současných trenérských kolegů.
