Článek
Jak vás v Opavě přijali, poznávají a zastavují vás lidé?
Jsem tu doma, takže mě poznávají, hlavně ti, kteří se zajímají o fotbal. Lidi ze čtvrti na kraji Opavy, kde máme rodinný domek, mě znají dokonce velmi dobře. Vždyť jsem se vracel, kdykoliv to bylo možné.
Prý jste znovu zbláznil Opavu do fotbalu...
Nikdy jsem netoužil po osobní slávě, spíš jsem se jí vyhýbal. Klub postoupil po letech do druhé ligy, což zvedlo zájem. Pamatuju tady i desetitisícové návštěvy, ale teď je kapacita hlediště menší. Jestli fanoušci chodí kvůli mně, je to fajn, ale budu raději, když přijdou kvůli mužstvu a budou se radovat z dobrého fotbalu.
Potkal jste v klubu ještě někoho, s kým jste v Opavě nebo třeba v Baníku hrával?
Takových lidí je tady spousta. Lojza Grussmann je sportovním ředitelem a členem vedení, Honza Baránek nás trénuje a Radim Kučera mu dělá asistenta. V klubu působí i Lumír Sedláček, mými spoluhráči jsou Pepa Dvorník, který je naším kapitánem, Franta Metelka nebo David Mikula.
Nenabídli vám jako největší hvězdě funkci kapitána?
Já se hvězdou necítím a Pepa Dvorník je ještě o něco starší, mužstvo zná dobře, ať si to užije.
V kabině máte určitě velké slovo. Tykají vám vůbec všichni spoluhráči?
Kluci mě respektují a naslouchají mi jako jednomu ze zkušených. A pochopitelně mi tykají, vždyť jsme spoluhráči, jedna parta. Navíc se necítím tak starý, i když odstup od nejmladších kluků je víc než patnáct let.
V květnu jste pomohl Mohuči do pohárové Evropy, teď hrajete doma druhou ligu. Byl to velký skok?
Rozdílů je spousta. Především v zázemí, ale i v tom, kolik lidí u nás chodí na fotbal. V Německu je to národní sport a zájem ještě vzrostl po zisku titulu mistrů světa. S tím jsem ale počítal, takže nebylo nic, co by mě vyloženě překvapilo nebo zaskočilo. Samozřejmě jiná je i kvalita, ale ještě nemůžu hodnotit, jaká je naše druhá nejvyšší soutěž.
Užíváte si, že jste jejím nejznámějším hráčem?
Fotbal mě baví a já jím chci bavit diváky. Na hvězdu jsem si nikdy nehrál. To nemám v povaze. Jestli jsem nejznámějším hráčem druhé ligy, mě opravdu nebere.
V Opavě jste zažil i první ligu. Může se tady zase hrát?
Tohle by bylo předčasné říkat. Musíme začínat pomalu, v první řadě se vyhnout boji o záchranu. Postupně stabilizovat kádr, budovat zázemí krůček po krůčku. Lidé zapálení a schopní tu jsou. Určitě by to ale nemělo být hrrrr, jako že teď chceme všechno. Ty konce jsou pak smutné. Věřím, že za pár let by Opava nejvyšší soutěž hrát mohla, a docela rád bych u toho byl. Už asi ne jako hráč, i když jsem podepsal tříletou smlouvu, ale třeba v jiné pozici.
Vrátil jste se ze zahraničí, kde jste vydělal peníze. Už jste se setkal s typicky českou vlastností, kterou je závist?
Na závist jsem tady ještě nenarazil. Ale ono to je všude podobné, že potkáváte lidi, kteří vám přejí, ale i takové, kteří závidí. Já to s tou českou závistí nevidím tak hrozně.
Mohuč vás na jaře přemlouvala, abyste zůstal. Není vám po bundeslize teskno?
Domů jsem šel kvůli rodině. Samozřejmě se mi ale zasteskne, prožil jsem tam krásné tři roky. Mám v Mohuči přátele, s nimiž si rád zavolám.
Platí tedy, že všude dobře, doma nejlíp?
Doma je doma a já jsem doma v Opavě. Mám tu rodinu, spoustu kamarádů. Jsem tu opravdu spokojený.
