Článek
Jak vzpomínáte na nedávnou spolupráci s trenérem Petrželou?
S Vlastou jsme se poprvé potkali na Slovensku, když jsem trénoval Ružomberok a on Michalovce, které hrály s naším béčkem. Já ho znal, on mě ne (úsměv). Od té doby se náš vztah vyvíjel, prohloubil a vyústil společným působením v Baníku Ostrava. Vlasta je specifická, velmi výrazná osobnost, „svojský" trenér i člověk. Velmi dobře nám to fungovalo. Vlasta hráče, jak to říci slušně, drbal, já jsem je pohladil. Chemie byla dobrá, dal mi velký prostor k trénování. Na hřišti to bylo moje, Vlasta řešil manažerské věci a koučování. Pro mě to byla velmi cenná zkušenost.
Můžete se vrátit k tomu, proč jste v Baníku Ostrava skončil?
Dozvěděl jsem se to třetí den na dovolené po telefonu, jak to v Česku bývá. Překvapení to bylo, byť indicie během jara už něco naznačovaly. Nejsme začátečníci, nějaké věci jsme cítili, přesto nás to zaskočilo. Když postoupíte, a celou sezónu jsme figurovali na postupových příčkách, tak čekáte, že dostanete šanci pokračovat v Baníku. Na druhou stranu jsme se já i mí kolegové nerozešli s klubem ve špatném. S panem majitelem jsme si to vysvětlili, sešli jsme se několikrát i potom a hledali jsme možnost spolupráce. Dohodli jsme se, že na to není prostor. Přesto nemám zášť, Baník je velký klub. Jen mě mrzelo, že jsem se ocitl v situaci, kdy jsem neměl moc nadějí sehnat angažmá. Všechno bylo obsazené. Když to řeknu kulantně, byl jsem z toho rozmrzelý.
V minulosti jste byl také asistentem Miroslava Beránka v pražské Slavii. Jste dál v kontaktu?
Jen zmíním, že z tehdejší doby tam zůstali z hráčů jen Milan Škoda a Jarda Zmrhal. Simon Deli přišel v zimě a byl tam ještě Jirka Bílek, který v poslední době nehraje pravidelně. S Mírou Beránkem jsme hodně ve spojení, konzultujeme spolu některé věci. Je ve Slavii šéfem dorosteneckých kategorií a práce ho uspokojuje. Myslel jsem si, že ho to bude táhnout zpátky do Kazachstánu a půjdu s ním si vydělat nějaké peníze.
Prý jste měl nabídku z africké Ugandy?
Ano, konkrétně k národnímu týmu, který hraje kvalifikaci o mistrovství světa s Ghanou, Egyptem apod. Doma to neprošlo, ani diskutovat neprošlo. Manželka říkala, že je to daleko a z možností Uganda nebo Ústí zvolila tu druhou variantu. Je to taky daleko z Třebíče, kde bydlíme, ale pořád je to blíž než Afrika.
Pojďme tedy k ústeckému angažmá. Koho jste si vybral za asistenta?
Chtěl jsem Juraje Šimurku. Je to přítel a kolega, s nímž jsem už byl na dvou působištích. Známe se poměrně dobře. Přál jsem si, aby to klaplo a jsem rád, že na moji nabídku kývnul. V Ústí jsem si dal podmínku, že si přivedu jednoho člověka, a klub to respektoval.
Jak dlouho jste se rozmýšlel nad příchodem do Ústí?
První kontakt proběhl v neděli večer. Pak se rozběhly technické záležitosti, které k tomu patří. Potkali jsme se druhý den v Praze. Řekli jsme si nějaké věci, moje váhání bylo krátké a večer jsme se dohodli.
Zvažoval jste i míru rizika?
To, že už v pátek hrajeme s Hradcem Králové a pak dva zápasy venku, nehrálo v mém rozmýšlení roli. Buď do toho jdete, nebo odmítnete a máte strach. Už nějakou zkušenost jsem zažil. Spíš se budu snažit hráčům natočit hlavy po psychologické stránce, než udělat revoluci a všechno překopávat. Chci do mužstva nalít novou krev a energii, aby hráči na hřišti nechali všechno.
