Článek
Eisenreichova etická komise na rozdíl od té předchozí vedené otcem bývalého asociačního generálního sekretáře Jana Paulyho koná. I proto, že její teritorium je díky přístupu k policejním odposlechům a vyšetřovacím spisům přece jen rozlehlejší a nabízející tudíž víc podkladů k vynášení verdiktů.
Úměrným tomu, kam provinilci šlápli a o kolik hranice platných norem, řádů a etických normativů překročili. V této rovině se totiž Jan Eisenreich a muži z jeho komise pohybují, což je třeba připomenout. Hlavně těm, jimž se zdají vynesené tresty příliš mírné, a tudíž nenasvědčující, že by fotbal mínil vybřednout z bahna, v němž vězí.
I fotbalová f-evoluce se přidala zvoláním o potřebě exemplárních trestů. Třeba rovnou doživotních, jaký svého času vyžadoval bývalý první muž na Strahově Miroslav Pelta pro sudího Marka Pilného vznášejícího se na příbramském stadionu na vlnách alkoholového odéru. A v přímém televizním přenosu k tomu.
Tak za prvé, exemplární tresty neexistují. Bývalý dlouholetý předseda disciplinární komise fotbalového svazu Alexander Károlyi se vždy při vyslovení tohoto pojmu orosil a trpělivě vysvětloval, že existují jen tresty vycházející z platného sazebníku, jenž exemplární trest nikdy nezahrnoval a bohdá ani zahrnovat nebude.
A za druhé, na Strahově zasedá nejen komise etická, ale i disciplinární. Zatímco ta první v kauze Berbr a spol. koná, byť se mnohým zdá, že zatím loví jen v okrajových vodách a trestá tu mřenky a pouze občas trochu vypasenější a otrlejší kapříky, ta druhá se k řešení zmanipulovaných zápasů, úplatných a uplacených rozhodčích, delegátů a funkcionářů a ni trochu nehrne. A to přesto, že se i jí otvírá podobné teritorium jako kolegům z komise etické. Detektivy a policisty nejlépe zmapované a nabízející pro dění v druhé a národní lize nejvíc podkladů a důkazních materiálů, o které by se mohla opřít.
Tedy pokud strahovský tribunál nekoná inkognito a nechystá se odpálit skutečnou bombu, aby proměnila kauzu Berbr ve svou show. O něčem podobném lze vážně pochybovat. Jednak proto, že v tuzemských poměrech by se něco těžko utajilo, nemluvě pak o tom, že šetření kriminalistů a orgánů činných v trestním řízení dál probíhá a probíhat bude. Stejně jako pokračující výslechy. Někteří z Berbrovy soldatesky se rozpovídali už po zadržení, jiní ve vazební věznici, další se přidali či přidají s vědomím, že statut spolupracující osoby by jim mohl napomoci. Což je všechno samozřejmě běh na dlouhou trať.
Pokud ovšem zůstaneme u strahovské hierarchie, je zde vedle komise etické a disciplinární ještě komise odvolací jako další instance fotbalové spravedlnosti. Mnozí z potrestaných už avizovali, že se na ni obrátí. Rozhodčí, činovníci, vedení Vyšehradu přeřazeného do pražského přeboru, teď naposledy sekretář Řídící komise pro Čechy Jan Hořejší. I on argumentuje, že proti němu nemá Eisenreichova komise žádné důkazy, že jako kurýr nefungoval a úplatky nikomu nepředával, že obvinění, na jejichž základě je trestán, nemají podklad a jsou tudíž irelevantní.
Na odvolací komisi bude, aby posoudila a rozhodla, na čí straně je pravda. I s vědomím, že tato pravda se v případě sekretáře Hořejšího následně střetne s právem civilním, neboť jeho zaměstnanecký poměr na Strahově se pochopitelně řídí zákoníkem práce.
Hlasování o předsedovi FAČR...
Je zde ale ještě nejvyšší strahovské vedení, to za čtvrté. Po valné hromadě, která mu dala puvoár a svěřila výkonnou moc, nejvyšší instance. Na něm bude, jaký postoj v případě prokázané a stvrzené viny zaujme. Samozřejmě nejen ve věci svého zaměstnance Jana Hořejšího, ale všech případů, které dosud etická komise řešila a řešit ještě bude.
Nejde vůbec o apel k populistickému gestu, nebo snad nabádání k tomu, že předseda Fousek a jeho muži ve výkonném výboru za svou etickou komisí a jejími závěry a verdikty stojí, ale o starou pravdu vyslovenou už v předminulém století francouzským filosofem Blaise Pascalem: „Spravedlnost a moc musí být jedno, aby se spravedlnost stala mocí a moc spravedlností."
