Zraněný Kalabiška sní o návratu ještě na podzim: Byl to smolný okamžik

Pár dnů po ní to nebylo ještě nic moc, ale teď už líp, už to celkem jde. Mám ortézu a za dvanáct dnů mám jít poprvé na vyndání stehů a týden poté na kontrolu. Když ležím, tak je to už celkem dobré, ale když někam jdu o berlích a nohu dám dolů, tak noha ještě celkem bolí, jak tam nateče krev. Poslední dvě noci se mi už však usínalo líp.

Koukal jsem na to hned v nemocnici. A jak se to řešilo, tak na internetu na mě záběry vyběhly z více míst, takže jsem ho viděl vícekrát. Ale jak to bylo schované pod jeho tělem, nevypadalo to tak hrozně, takže se na opakované záběry dá podívat.

Byl to smolný okamžik, chyba asi žádná. Prostě smůla, že uklouznul. Nevím, zda se neměl zápas přerušit. (začátek utkání poznamenala průtrž mračen, pozn. red.) Možná v tom prvním poločase, když se tam v nějakých místech zastavoval balon, ale ve druhém už byl trávník celkem dobrý, balon se tam už nikde při přihrávkách nezastavoval. Maximálně mohl mít kolíky, nevím, jaké měl obutí, ale ani to by třeba nepomohlo. Prostě tak to někdy je. Špatná přihrávka, míč si předkopnul, chtěl jsem si tam dát tělo, aby mi neutekl, a on podklouznul…

Je nesmyslně vysoký. Už v nemocnici jsem si říkal, že bych mu dal normálně dva zápasy za červenou kartu. Ani bych mu nedával tři nebo čtyři.

Nevím, jestli jde o chybu rozhodčího, že to dal do zápisu jako surovou hru, ale asi většina lidí, co jsem i slyšel, by to jako surovou hru neposoudila. Včetně mě. Možná nemají paragrafy na nešťastnou náhodu nebo podklouznutí, tak to nějak napsat musel, mohl však trochu jinak než jako surovou hru. Takhle je to škoda i pro něj.

Psal mi hned ten večer, pak mi volal do nemocnice ještě před rentgenem. Druhý den za mnou chtěl přijít i do nemocnice. Ale říkal jsem mu, že by to asi nemělo cenu. Anglicky totiž moc neumím a asi bychom si moc nepokecali. Pak mi i psal pár zpráv, že ho to hrozně mrzí, ať se brzy uzdravím a abychom se ještě viděli na hřišti.

Neříkám si, že by mi skončila podzimní sezona. Chtěl bych se vrátit co nejdřív. Dávám si do hlavy, že stihnu ještě konec podzimu. Budu v to věřit a doufat, že psychika dělá hodně. Chtěl bych stihnout zápas na Slovácku, který hrajeme v prosinci. Bylo by hezký tam oslavit tu třístovku.

Chtěl bych. I kdyby to bylo tedy špatný, snad by mě trenér postavil třeba na poslední minutky… Ale doufám, že to bude dobré a ještě normálně na hraní na profesionální úrovni.

S větším zraněním nemám zkušenost, takže netuším. Když ležím a nebolí mě to, říkám si, že to bude v pohodě. Ale pak to může být jiný, až začnu běhat. Třeba to nepůjde vůbec, netuším, jak se bude hojení vyvíjet. Věřím však, že za pár měsíců to bude dobré.

Určitě. Chtěl bych, aby šlo všechno dobře. Ale ještě nevíme. Všechno je to ve hvězdách. Je tam roztříštěná lýtková kost, takže tam museli dát destičku s malými šroubky a nějak to poskládat, těch je tam víc. A je tam jeden velký šroub, který spojuje lýtkovou kost s holenní. A ten se musí za osm týdnů vyndat, takže půjdu ještě jednou na sál a půjde o další zásah. Z vnitřní strany tam mám ještě utržené vazy v koníku a ještě lehce naštípnutou holenní kost, ale ta se snad zahojí sama.

Celý den spíš ležím, jenom se zvedám na záchod a na jídlo. Manželka se o mě od rána do večera suprově stará, za což jí chci poděkovat. Připravuje jídlo, pití, vitamíny, kafe. Pomáhá i ve sprše, nohu mi převazuje a asistuje už i starší syn Dominik. Na nohu se nekouká pěkně… Je furt oteklá, dvakrát taková než druhá noha. Jako kdyby ke mně ani nepatřila.

Samozřejmě to nebylo nic moc, chtěl bych tam raději být s kluky. Ale alespoň jsem rád, že to zvládli, vyhrálo se a teď zase budou mít trochu víc klidu s více body. Snad budou body sbírat dál.