Zima v Česku? Snad ji přežiju, směje se olomoucký González. Čas večeře Španěla překvapil

Nabídku jsem měl i z jiného prvoligového klubu v Česku a také ze zahraničí. V Olomouci mi ale dávali nejvíc najevo, že mě chtějí. Navíc její způsob hry mi je nejbližší a vyhovuje mi.

Nejlíp se cítím na pozici osm a deset. Nejdůležitější ale je, abych byl týmu co nejvíc pomohl a byl mu prospěšný.

Na druhou stranu měl tým sérii, kdy v lize šestkrát za sebou neprohrál, což je pozitivní. Je tady velice dynamický tým s velkým potenciálem. Když budeme pořád tvrdě pracovat, můžeme zažít krásnou sezonu.

Ve Španělsku je to víc o kombinaci a hře s balonem. Český fotbal je hodně o běhání, hraje se často mezi šestnáctkami, je tady řada osobních střetů a kontaktů, které jsou tvrdší než u nás.

Zpočátku samozřejmě ano. Navíc jsem hráč, který se snaží udržet balon a schytá dost ran. Důležité je posilování. Abych zesílil, ustál souboje a míň padal na zem. Už se mi to ale pomalu daří.

Lidi tu mají přístup k fotbalu jiný, ale roli hraje i počasí, které ovlivňuje návštěvnost. Kdybych byl fanoušek a venku byla velká zima, šel bych na stadion buď s donucením nebo nevyrazil vůbec. V Česku je navíc řada lidí, které zajímají i jiné sporty jako třeba hokej.

Praha má spoustu příležitostí pro trávení volného času, restaurace, obchody...Ale ze svého pohledu se cítím pohodlněji v Olomouci než v hlavním městě. Je to sice menší město, ale má svoje kouzlo. Od prvního dne jsem tady velmi spokojený. V Olomouci je to hodně rodinné, všichni mi tady velmi pomáhají.

Ne, s přítelkyní. Je Španělka a adaptace je pro ni těžší. Já se na rozdíl od ní denně potkávám s lidmi a hodně komunikuji. Pomalu se ale poznává s partnerkami spoluhráčů a všechno se zlepšuje.

Bydleli jsme v něm první tři týdny. Nebylo to úplně pohodlné, navíc máme s sebou i psa, pudla. Nedávno jsme se ale přestěhovali do bytu, který je v centru, a jsme už spokojení. Když mám volno, chodíme tady do jednoho velkého a moc hezkého parku. Je úžasný na relaxaci. Je tu dost míst, kde si můžete dát kafe. Pozvolna takhle poznáváme město.

Zatím jen pozdravit nebo popřát dobré ráno, dobrou noc. Umím taky základní fotbalové výrazy, krok po kroku se snažím učit další věci. Mám v kabině i dobré učitele, jako jsou Nešpor, Houska, Jemelka nebo Pilař. Poslední dva jmenovaní sice anglicky moc neumějí, ale s komunikací nemají problém. Je vtipné, jak se spolu někdy domlouváme. Používáme mezinárodní gesta a víceméně si vždycky porozumíme. (úsměv)

Je těžší, protože vedle češtiny mluví německy, anglicky moc ne. Takže probíhá hodně přes prostředníky.

Snažím se tam mluvit anglicky. Když to nejde, přijdou na řadu ruce nebo použiju překladač. A když fakt nevím, kudy kam, zavolám někomu, kdo umí česky. Telefon pak předám tomu prodávajícímu. Nejdůležitější je zkrátka přežít. (smích)

No, není to tak dávno, co jsme šli do obchodního centra něco nakupovat a zaměstnanec obchodu se mě ptal, jestli jsem to já... (úsměv)

Ještě ne. Ochutnám je, ale nejsem zrovna sýrový typ. Jsem spíš příznivec šunky, ve Španělsku mám třeba v oblibě Jamón serrano. Taky jím moc rád ryby.

Knedlíky? Vůbec nevím, o čem je řeč. Ale zkusil jsem například vepřové koleno a řízek, který se dělá i ve Španělsku. Mám rád vaření, u kterého příjemně zrelaxuju. Když mám čas a chuť, rád doma připravuju typicky španělská jídla.

Třeba bramborové tortilly.

Brzká doba večeře. Před pár týdny jsme se domluvili se spoluhráči ze Sigmy, že zajdeme na večeři. Sraz chtěli dát v osmnáct hodin. Já jim ale řekl, že v šest odpoledne určitě jíst nebudu. (úsměv) Nakonec jsme teda šli, ale dali si jenom kafe, a večeři jsme měli až později doma.

Když jsem přijel do Prahy, prvních čtrnáct dnů jsem na tréninku necítil nohy, jaká byla zima. Tenhle rok zažiju poprvé celou zimu a budu se snažit teple oblékat. Když se nabalím a pustím si doma topení, snad ji přežiju (smích). Už teď mám doma připravený teplý kabát a šálu.

Hrál jsem ve třetí španělské lize za Salamanku a měl chuť vyrazit do zahraničí za novými zkušenostmi. Chtěl jsem hrát někde první ligu. Některé nabídky mi nevyhovovaly z ekonomické stránky, jiné jsem zase odmítl, protože by mi neseděl styl hry toho týmu. Nejvíc mě pak upoutala Dukla, která mi nabídla dobré podmínky.

Osobně ho neznám, ale od chvíle, kdy se o mě Dukla začala zajímat, jsem si na něj sehnal kontakt. Psal jsem mu, jak se mu v Dukle a jak to chodí v Česku. Vyprávěl mi o svých zkušenostech a o české lize mluvil velmi dobře.

Byly to moje nejdůležitější roky v životě, protože to bylo poprvé, co jsem žil mimo domov. Byl jsem pryč od rodiny, přitom mi bylo 14 let. Atlético je jedním z největších klubů ve Španělsku, kde byla obrovská konkurence. Musel jsem na sobě hodně pracovat, abych vynikl. Nestačilo být jen nejlepší v malém městečku, kde jsem vyrůstal. Musel jsem se snažit, abych byl nejlepší i v Atlétiku. Teď tam působí i můj bratr, je trénérem týmu do devatenácti let.

Nejvíc se mi líbí David Silva a Andrés Iniesta. Ve Španělsku je ale řada dalších výborných hráčů, kteří hrají fotbal tak, jak bych ho chtěl hrát jednou já.

Teď je pro mě nejdůležitější prožít naplno každý den, pořád se zlepšovat a být šťastný, protože nikdy nevíte, co se může stát. Pokud se moc přemýšlí o budoucnosti, není to dobře.