Článek
Jak se vám zamlouvá označení železného muže?
Líbí se mi moc. Jsem rád. Vlastně jde o mou první sezonu, kterou hraji celou bez střídání či zranění. Vážím si toho, že můžu být na hřišti pořád. Podle mě právě tohle hráče hodně posouvá. Cítím se více vyhraný, více v klidu a méně nervózní.
Z jiného pohledu může železný muž evokovat silového hráče, vy přitom patříte k nejmenším fotbalistům v lize. Slýcháte teď na tohle narážky častěji?
To je pravda. Často si ze mě někdo dělá srandu kvůli výšce, ale beru to jako legraci. Nemám s tím vůbec žádný problém. Naopak se mi to spíš líbí. Jsem rád, že i tak můžu v lize nějakým způsobem hrát. Když mi totiž bylo sedmnáct, po půl roce v akademii Slavie mi tam řekli, respektive spíše mým rodičům, že především kvůli malé výšce musím odejít.
Jak jste to tehdy nesl?
Pamatuju si, že hlavně rodiče to moc dobře nenesli. Byli z toho skleslí. Mysleli, že když jsem se neudržel ve Slavii v akademii, asi to na velký fotbal nebude. Ale já jsem to zase tolik nevnímal. Když to nešlo tam, šel jsem do Bohemky. Furt jsem byl v Praze a stále si věřil, že jednou někde budu hrát. Ale samozřejmě mě ovlivnilo, když mě vyhodili. Žádný klub za mě nechtěl zaplatit tabulkovou cenu. Vystřídal jsem asi pět středních škol, abych mohl někde hrát, protože pořád jsem patřil Slovácku.
Zaplatil až Liberec.
Furt jsem čekal, až to někdo udělá, a už jsem pomalu přestával věřit, že ji někdo zaplatí. Měl jsem i štěstí, protože si mě trenér Harant po roce vzal z Bohemky do Liberce, kde v tu chvíli chtěli dávat šanci mladým. V Liberci mi řekli, ať tam rok jsem, že se pak uvidí. Po roce v mládeži mě koupili, začal jsem přípravu v áčku a trenér Hoftych mi dal i první šanci v lize. A za rok mě prodávali zpátky do Slavie.
Berete jako zadostiučinění, kde teď jste?
Určitě. Jsem za to moc rád, že to dopadlo a můžu dělat, co mě baví, a navíc v první lize. Vím, že moc lidí takovou šanci nemá, a když má, je hrozně těžké ji využít. Zadostiučinění je to velké, hlavně tedy musím říct, že v této sezoně.
Když hrajete proti Slavii, cítíte pořád větší motivaci ukázat, že tehdy možná udělala chybu?
Teď už to takhle neberu. Ale když mě za tři roky po vyhazovu Slavia koupila z Liberce zpátky, tehdy jsem to bral jako zadostiučinění. Myslím, že moc lidí tam ani ten příběh neznalo, že mě vyhodili a pak mě zase chtěli. Vím, že v té době měla Slavia áčko postavené z vyšších hráčů, více to měla založené na síle, takže jsem to v podstatě trochu chápal. Potom šli zase jinou cestou a tam jsem jim už trochu pasoval.
Vnímal jste jako dítě třeba příběh Messiho, který výškou také neoplýval?
Samozřejmě, tyhle příběhy jsem hodně hltal, hledal jsem v nich inspiraci. Pro mě byly motivací, abych se nevzdával, pořád pokračoval, protože nemá cenu končit kvůli tomu, že mě někde nechtějí, protože nemám potřebnou výšku. Ale Messiho příběh ani tolik ne, protože on byl nejlepší, i když byl nejmenší. Ke mně pasovali spíš jiní hráči, jako třeba Mertens. Dlouho byli někde ve stínu a najednou vystřelili a byli vidět. Doufám, že se mi to povede podobně. Ale ta trpělivost musela být velká.
Bral jste svou výšku vždy jako hendikep?
Asi jo. Odmala jsem byl menší než ostatní. Myslím, že teď je to asi nejvíc vyrovnané, co kdy bylo. Třeba v takové U15 byl ten rozdíl ještě větší, protože najednou všichni vyrostli, kdežto já zůstal stejný. Nejhorší na tom podle mě je, že česká liga patří k nejvíce soubojovým soutěžím. Navíc teď na jaře byly trávníky fakt špatné, často v podstatě bahno, takže se jen hodně nakopávalo. Jak jsou všichni vyšší, je to těžší. Ale zase se snažím využívat svoje jiné výhody a nějakým způsobem tohle kompenzovat. Určitě se na to nevymlouvám. V Jablonci jsem potkal lidi, kterým se líbí, jakým způsobem hraju, a jsem jim hrozně vděčný. Hráč jako já asi potřebuje, aby mu trenér a lidi okolo věřili a chtěli po něm to, co má silné, a ne to, co neumí. Vůbec si na to teď nemůžu stěžovat a menší výšku teď rozhodně jako nevýhodu neberu.
Jak byste charakterizoval svoje výhody?
Největší mojí výhodou je pohyb, potom práce s míčem a jeho přesouvání z obranné půlky na útočnou. Určitě to nejsou góly a asistence. (usměje se)
A ještě bych dodal vynikající přehled na hřišti. Často umíte překonat obranu překvapivou přihrávkou.
Děkuju. Asi jo, takové situace zvládnu vyřešit. Ale právě tohle mě dřív občas sráželo, protože jsem dělal laciné ztráty na vlastní půlce a trenéři mě pak nechtěli tolik stavět. Ale myslím si, že v tom jsem vyspěl a ztráty už tolik nedělám. Na tom jsem hodně zapracoval a stal se ze mě zkušenější a jistější hráč. Ale stejně si myslím, že dopředu bych měl určité situace vidět ještě líp a více se tlačit do finální fáze. Ale tohle slýchám v podstatě od začátku, co jsem v lize. Třeba jednou přijde čas, kdy to bude ještě lepší.
Zleva Daniel Mareček z Boleslavi, Michal Beran z Jablonce a Tomáš Ladra z Boleslavi
Trenér Kozel ovšem po vás góly a asistence primárně nevyžaduje, ne?
Konečně jsem našel prostředí, kde se to po mně tolik nechce. Mou nevýhodou je, že kdybych měl o těch patnáct dvacet centimetrů a pár kilo víc, tak bych byl ta typická šestka, která čistí prostor před stopery, a nikdo by po mně góly moc nechtěl. Jenže nejsem úplně typická šestka, i když ji hraju, a tak se ode mě očekávají i nějaká čísla. Už jsem na to ale zvyklý, omílá se to pořád. Někteří trenéři mě kvůli tomu nestavěli, někteří mi to i vytýkali. Dřív jsem hrával i desítku a tam je to potřeba určitě. Ale stejně jako se necítím v hlavičkových soubojích a cítím se líp s míčem u nohy, tak se necítím u toho, když mám dát gól. Raději vyvezu míč a podpořím útok.
Dá se říct, že trochu stavíte na hlavu zažité představy o postu defenzivního záložníka?
Řekl bych, že hodně. Když se na mě někdo podívá, tak by podle mě nikdy nemohl říct, že jsem šestka, defenzivní záložník v první české lize! Myslím, že by mě tam postavilo jen málo trenérů. Ale probojoval jsem se tam, jsem za to rád, hraje se mi tam dobře a jsme i docela úspěšní.
Máte na hřišti volnost, nebo jste jako defenzivní záložník více svázaný taktikou?
Volnost mám. Když se hraje s míčem, můžu se nabízet a hrát, jak chci. Ale když se jedná o defenzivu, tak mám často na starosti nějakého lepšího hráče soupeře nebo prostor, který má šestka obstarávat. Takže do defenzivy úkoly mám, do ofenzivy můžu hrát, jak chci, i když samozřejmě nějaké šablony jsou dané. A jak hrajeme na tři stopery, tak jeden může být de facto šestka taky. Můžeme to celkem měnit, variabilitu máme velkou. Když máme míč, určitě nemusím čekat vzadu.
Teď vás čeká nadstavba, ve které prakticky už o nic nehrajete. Pokud nedojde k nějakému kolapsu, skončíte pátí. Zda to bude stačit na evropské poháry, však určí až výsledek finále domácího poháru mezi Spartou a Olomoucí. Jak tuhle pozici vnímáte?
Je to hrozné. V lize máme dobrou pozici a věřím, že páté místo zvládneme a uhrajeme. Ale stejně teď vlastně celá sezona závisí na jednom zápasu, který o všem rozhodne. Je to nepříjemné. O to víc, že se finále hraje až za tři týdny. Olomouc porazila venku Slavii, Baník a teď má Spartu a bude s ní hrát doma. Doufám, že Sparta vyhraje a pomůže nám a že poháry padnou nám. Ale na druhou stranu, když Olomouc vyhraje, tak asi nikdo nemůže nic říct, protože když porazí tři takhle velké týmy, asi si to zaslouží. Budeme prostě čekat a uvidíme.
