Článek
Duely Teplic s Libercem patří k tradičním soubojům na ligových trávnících.
Pamatuji si, že když jsem v Teplicích před patnácti lety začínal v lize, označovalo se toto utkání jako velké severočeské derby. Teď se mi zdá, že to malinko vymizelo. Zmínil jsem se o derby v kabině a kluci koukali a moc o tom nevěděli. Zápas nás stál přesto hodně energie. Tušili jsme, že nepůjde o fotbalovou krásu, ale bojovnost. Do puntíku jsme tenhle atribut splnili.
Jaký význam tedy přikládáte zvládnutému souboji se severočeským rivalem?
Nesmírně důležité vítězství. I když hráči hostí byli fotbalovější a častěji pracovali s balónem, ubojovali jsme tři body. Předešlé zápasy se nám výsledkově moc nepovedly. O to víc jsme chtěli proti Liberci urvat výhru silou. A dokázali jsme, že umíme hrát nejen fotbalově, ale i srdcem. Je to velká úleva.
Vstřelil jste rozhodující gól na 2:1. Jak to berete?
Po některém z dřívějších utkání, když jsme porazili Jihlavu, jsem řekl, že budu útočit na krále střelců. Od té doby se to mně i celému týmu zaseklo a trošku jsem si drbal hlavu. Ale proti Slovanu Liberec jsme se nabádali, abychom byli důslední v pokutovém území a že nám může pomoci nějaká šmudla. A ta taky přinesla vyrovnání do Davida Vaněčka, což nás nakoplo do druhého poločasu.
V tabulce jste nastřádali dvanáct bodů. Co to znamená směrem do dalšího průběhu sezóny?
Nastává reprezentační pauza a můžeme zase potrénovat. Máme trošku klidu, v případě prohry s Libercem by devět bodů bylo málo. Takhle je to pro nás povzbuzení, jelikož se nám povedlo poskočit do středu tabulky.
