Článek
V Kazachstánu jste zůstali v českém čase, měli jste tedy o pět hodin méně. Osvědčil se tento model?
Ano. Jediným minusem bylo, že jsme za ty tři dny viděli světlo celkem asi šest hodin... Ale myslím, že to bylo dobře. Kvůli třem dnům se nemělo cenu přehazovat. V podstatě jsme v Astaně žili jen v noci.
Jak tým náročný program zvládá kondičně? Sestava se moc nemění.
V neděli to bude sedmý zápas za tři týdny a nemyslím si, že bychom v nějakém utkání tahali za kratší konec. Do devadesáté minuty dokážeme sprintovat a napadat soupeře, takže kondičně jsme připravení dobře. Asi tomu nahrává i počasí, protože je trochu chladněji. Kdybychom takový program měli třeba v srpnu a bylo by třicet stupňů, bylo by to horší. Zatím s tím problém není. Teď bude čtrnáct dnů volno, kdy si můžeme odpočinout a nachystat se na poslední část.
Není smůla, že zrovna po nejdelší cestě vás čekají běhaví Bohemians?
Bohužel to tak vyšlo. Už jsme se na to dívali hned po losu, že po Astaně máme Bohemku a to je nepříjemný běhavý soupeř, který bude kousat. Ale nachystáme se, jak nejlépe budeme moci a věřím, že to zvládneme.
Když se ještě vrátíme k Evropské lize, máte za sebou čtyři zápasy, ale ani jedno vítězství. Co chybělo k tomu, abyste alespoň jednou získali tři body?
Asi zkušenosti. Jsme v Evropské lize nováčkem. Herně je to dobrý, v žádném zápase jsme nepropadli, ale pokud si vytvoříme tři čtyři šance za zápas a dáme z toho jeden gól, tak asi nemůžeme uspět. Šance musíme proměňovat. Bohužel nevyhráváme a jsou z toho dvě remízy. Nechci tvrdit, že nevíme, jak zápasy hrát, ale v lize by se nám tohle nestalo.
Bolí to o to více, že jste sehráli čtyři vyrovnané partie?
Samozřejmě. Lepší by bylo jeden zápas vyhrát a zbytek prohrát a měli bychom o bod víc. Je to jen o zkušenostech, které teď sbíráme. Kdybychom hráli v Evropě dva tři roky po sobě, tak bychom tyhle zápasy zvládali.
Na první dva týmy ztrácíte šest bodů a šance na postup jsou jen v oblasti teorie. Jak tuhle situaci vnímáte?
Už můžeme postoupit jen přes Kyjev. S Astanou už máme horší vzájemné zápasy. Uvidíme, ještě dvakrát hrajeme. Pokusíme se porazit Rennes a uvidíme, jak dopadne druhý zápas.
V Astaně jste hráli pod zatahovací střechou. Bral byste ji i v Jablonci?
Říkal jsem hned, že by se to u nás hodilo. I ta tréninková hala. Bylo by úplně perfektní, kdybychom to měli i v Jablonci. Ty podmínky jsou srovnatelný, i když v Astaně je větší zima. Když jsem viděl počasí, co panovalo venku, tak zápasu pomohlo, že se hrálo v hale, bylo to perfektní.
Byl to pro gólmana velký rozdíl? Přeci jen jste zvyklý na otevřené stadiony.
Mně to strašně vyhovovalo. Byl jsem z toho nadšený. Hlavně podmínky jsou pro oba týmy stejný, byť je tam umělka. Když nefouká vítr, je to super. Byl jsem rád, že střecha byla zatažená.
Je to kvůli tomu pro gólmana i jednodušší?
Ano. Když fouká silný vítr, může to při centru zaplavat a neodhadnete výskok. Určitě je to lepší.
Mimochodem zkoušeli jste trefit střechu?
(Směje se) Zkoušeli. Já tedy ne, ale kluci jo.
A podařilo se?
Jednou se někdo trefil. Tedy ne vyloženě střechu, ale trubky uprostřed, který jsou níž. On nás pak trenér zastavil, abychom se nezranili. (smích)
