Článek
Co vám teď po debaklu běží hlavou?
Zápas blbec. Jaké může být hodnocení no... Můžeme být rádi, že jsme to nějak dokopali. Nevím, jak to mám hodnotit. Takový zápas jsem asi ani nikdy nehrál.
O jasné výhře Slovanu rozhodly tři trefy první půli. Co se v ní stalo?
Vždycky udělali útok a dali nám gól. A tady je to pak už těžké. Znám to z druhého pohledu, když jsem v Liberci hrával. Když jsme někomu dali druhý gól, většinou jsme to už nepustili. Je to furt stejný.
Co jste si říkali v kabině o poločase?
Že musíme začít úplně jinak, změnili jsme rozestavení... Jenže jsme hned dostali čtvrtý gól, za další dvě minuty pak přišla červená...
Když se na vás valil útok za útokem, mysleli jste už v závěru hlavně na to, abyste byli co nejdřív v kabině?
Když prohráváte čtvrt hodiny před koncem 5:0 a hrajete navíc o deseti, tak si přejete, aby se moc nenastavovalo. Dá se říct, že tam jenom běháte jako idioti, protože oni mají sebevědomí sto a vy naopak nula.
Výprask je pro vás o to těžší, že se tak stalo právě v Liberci, na které máte hezké vzpomínky...
Samozřejmě, těšil jsem se sem, mám tu hodně známých. Kdybych si mohl vybrat, tak bych debakl dostal někde jinde. Na působení ve Slovanu vzpomínám hrozně rád, bylo to moje takové první ligové angažmá, předtím jsem běhal furt po hostavačkách ze Sparty, šel pak do Liberce a konečně byl někde právoplatný hráč. Narodil se mi tu syn, potkal jsem tu spoustu kamarádů.
Potěšil vás alespoň ke konci duelu při střídání potlesk libereckých fandů?
Trochu jo, ale v tu chvíli jsem byl nasr... na nás, co jsme tu předvedli. Ale potěšil, i z kotle jsem slyšel nějaké příjemné pokřiky, když jsme třeba stáli u rohu. Bylo to fajn.
