Článek
Na váš tým se to jen valilo. Hned na začátku Doškova promarněná šance. Pak už Pavelkova přesná trefa. A nakonec pátá porážka v řadě, potřetí bez vstřelené branky...
Prohráli jsme si to v prvních dvaceti minutách, kluci byli zakřiknutí, ne že by se báli hrát, ale bojí se vlastní chyby. Dostali jsme sami soupeře na koně. Spadlo to z nás až kolem 25. minuty.
Co se vám honí hlavou, coby kouči strádajícího klubu, jen se sedmi body?
Musíme si pomoct sami a kluci po přestávce viděli, že to může jít. Šance byly, jen jsme to nedotlačili do gólu, Filipko nás vychytal.
Váš předchůdce je znám coby energický kouč. Co vy? Co jste říkal hráčům během pauzy?
O přestávce potřeboval tým povzbudit, než ho dusit. Kluky jsme nabádal, ať ještě přidají k tomu, co předváděli na konci prvního poločasu. Zvedli se už před přestávkou a ve druhé půli jsme byli lepší.
Ale situace je mimořádně složitá...
Teď nám nezbývá nic jiného, než to zvládnout za týden s Příbramí, musíme odehrát celý zápas tak jako druhý poločas se Slováckem.
Nabízí se srovnání. Jak se vám jeví situace Žižkova proti Příbrami, k níž jste naskočil na pár měsíců před více než rokem?
Tohle je podstatně horší. Míň bodů, v Příbrami tenkrát vše běželo, jak má. Šéf (Starka) byl ještě zdravý, problémy přišly až v lednu.
