Článek
Na podzim ho potkaly zdravotní problémy, které už ale vyřešil, a je připravený zabojovat s Viktorem Budinským o post jedničky. „Makám na tom, abych dokázal trenérům, že na hřiště patřím. Můj cíl je odchytat co nejvíce zápasů, jako to má každý gólman,“ má jasno Kinský.
Snažíte se udělat dojem hlavně na trenéry Pardubic, nebo své myšlenky směřujete i do Edenu?
Pořád je to o mně, o mé práci. Koukat na to, na koho jsem udělal dojem, je zbytečné. Soustředím se na sebe, během tréninku se snažím vypadat co nejlépe. To ovlivní, zda mě trenéři v Pardubicích postaví. Pak se mohu předvést v utkání a vysílat signály do Slavie nebo někam jinam.
Slavia, které patříte, koupila v zimě Jindřicha Staňka. Jak to vnímáte?
Jde pro mě o určitou zpětnou vazbu, i když na druhou stranu to není úplně má záležitost. Slavia chtěla udělat gólmana, post zdvojit a přivést kvalitu. Samozřejmě si věřím, ale nejsem naivní. Vím, kolik mám odchytáno já a kolik Aleš Mandous a Jindřich Staněk. Navíc oba patří do nejužšího výběru reprezentace. Mně je 21, mám asi 50 zápasů ve 2. lize a pár v první, takže je mi jasné, že s nimi nemohu teď bojovat.
Zleva pardubický trenér Radoslav Kováč, brankář Antonín Kinský a Ondřej Kukučka při Tipsport lize.
Nezní to až moc negativně?
To bych určitě nechtěl. Můj cíl od podepsání smlouvy ve Slavii je za ni chytat a po dobu, co budu její hráč, to tak bude. Ale jak říkám, nejsem naivní. Na druhou stranu teď jsem si sám zažil, že ve fotbale můžete být měsíc nahoře, pak se něco stane, v mém případě zranění, a je všechno jinak. Koukám hlavně na věci, které mám před sebou, které mohu ovlivnit. Pak se uvidí, kde budu chytat.
Jste se Slavií v častém kontaktu?
S manažerem A-týmu Přemyslem Kovářem si občas zavoláme. Ve Vyškově to bylo častěji, to jsem chodil na Slavii v pondělí a úterý trénovat. Teď jsem naplno v Pardubicích.
Jak vnímáte situaci kolem hlavního trenéra Radoslava Kováče, který měl kolem Vánoc rozepři s vedením?
Byl jsem zrovna u kondičního trenéra a najednou jsem měl plný telefon zpráv, tak si říkám, co se stalo. Všichni se ptali, co se děje. Říkal jsem, že nevím, samotného mě celá situace překvapila. Upřímně jsem doufal, že trenér i s celým realizačním týmem zůstanou. Máme tady rozdělanou práci, všechno funguje a byla by škoda v rozjeté sezoně něco měnit. Herně vypadáme slušně, někdy nám chyběly detaily. Systém ale máme a stojí za to na něm pracovat.
Cílem pro jaro je primárně záchrana?
Jednoznačně. Víme, kde v tabulce jsme, 13. pozice není ideální. Musíme být realisté, přeci nemohu nahlas říkat, že myslíme třeba na první šestku. Prostě chceme být co nejvýše. Jsme hodně mladý tým s ambicemi hrát na lepších příčkách a neexistuje, že kdybychom byli zachráněni třeba lehce v předstihu, tak máme dovolenou.
K fotbalu vás přivedl otec, reprezentant a majitel bronzu z Eura 2004. Jak je na tom po operaci kyčle?
Musím zaklepat, zákrok dopadl dobře. Táta pak začal cvičit, rehabilitoval, v létě jezdil na kole. Náročné tréninky ho už ale moc nelákají, ty má prý za sebou. Teď se mi ale povedlo ho dostat do posilovny, pracoval jsem na tom opravdu dlouho. Sice rád cvičím sám se sluchátky, ale s tátou a vidinou, že ho mohu zase trochu víc rozhýbat, mě to nabíjelo ještě o trochu víc. Doufám, že pokud bude šance, tak ho teď vždy vytáhnu, abychom mohli ve volnu potrénovat na hřišti nebo celkově s rodinou sportovat. Postarám se o něj, dám ho do kupy. (smích)
Bývalý fotbalový reprezentant Antonín Kinský se synem během covidu na pražské Dukle.
Takže z učně se stal rádce?
Přesně, připravili jsme mu se ségrou, která si udělala výživové kurzy a předcvičuje stejně jako mamka jako lektorka v Praze ve fitness centrech, kondiční plán. Takže věříme, že teď tátu vytáhneme.
Jako malý jste nastupoval v poli a s tátou hodně trénoval. Vděčíte mu za dobrou hru nohama?
Kdybych měl vyjmenovat věci, za které mu vděčím, byli bychom tady několik dní. Mě to v poli jako malého hodně bavilo, dávat góly je super pocit. Pak jsem hrál střeďáka. Kdykoliv jsem měl volno, řezal jsem do balonu. Táta byl spíš takový, že mě brzdil, abych se nepřetáhl. Já se pak těšil, až pojedou sami na dovolenou. Máme kousek od domu hřiště, vzal jsem pytel se dvanácti míči a byl tam, dokud se nevrátili.
Pořád vám fandí na každém utkání?
Ano, ale já v této sezoně chytal snad jen doma. Během angažmá ve Vyškově byl také všude, jen ne ve Varnsdorfu, tam prý vede špatná cesta. Zároveň musím říct, že kde je táta, tam je mamka. Podporu mám z obou stran a jsem za ni vděčný. Strašně mě těší, když skončí zápas a kývneme na sebe. Táta ukáže palec a hned vím, jak to vypadalo. V poslední době snad neměl moc důvodů dávat ho směrem dolů, ale když se mu něco nelíbí, poznám to už podle výrazu.
Zmiňujete hostování v druholigovém Vyškově, který je specifický svou mezinárodní kabinou.
Když jsem tam přišel, afrických hráčů v kádru nebylo tolik. Možná pět až sedm a mohli hrát snad dva až tři. No a při odchodu v létě 2023 byla kabina půl na půl. Trenéři Jan Trousil a poté Jan Kameník je ale dokázali usměrnit a sedli jsme si. Ti kluci mají jiné a specifické přednosti, většinou do ofenzívy velkou nadstavbu, rychlost a sebevědomí. Zařídili nám mnoho bodů, jen dozadu to nebyla úplně jejich parketa. Byli jsme v lize druzí a já měl snad nejvíce zákroků. (úsměv)
Brankář Antonín Kinský z Pardubic (vpravo) dostal v utkání s Jabloncem červenou kartu.
O kvalitě značí, že si je vytáhly přední české kluby.
Bienvenue Kanakimana šel do Jablonce, Alexis Alégué už tam je. Sampson Dweh se chytil v Plzni, kam za ním nově šel Cheick Souaré. Je vidět, že kvalitu mají. Třeba Sampsonovi se na podzim hodně dařilo. Doufám, že podobných přestupů bude víc. Celkově mám k Vyškovu pozitivní vztah. Ke klubu i k lidem. Na angažmá vzpomínám v hezkém a fandím jim, aby vybojovali první místo. Mám radost, že se jim daří, že umí prodávat hráče.
Dokážete si Vyškov představit v první lize?
Mnoho lidí asi ne, ale myslím, že by to nebylo špatné. Mají nového majitele, který by chtěl nějaké změny a kabinu pořád zhruba půl na půl. Měli bychom v lize jeden trochu atypický tým. Má to asi dva úhly pohledu. Někdo si řekne, že „zabírají“ místo českým hráčům, ale fotbalisté z ciziny se více vyhrají a ostatní kluby je koupí levněji než z jiných zemí v Evropě. Pro náš fotbal by Vyškov v první lize nemusel být špatný.
Vraťme se ještě k vám, kam se post gólmana ve vašich očích vyvíjí?
Když jsem začínal v poli, nebyla od brankářů vyžadována hra nohama. Tady si cením táty. Je inteligentní, fotbal umí cítit a věděl, jakým směrem se budou nároky posouvat. Míče létají daleko rychleji, používají se stále nové technologie. Za poslední dobu šla nahoru technická a celkově fyzická stránka. Hlavně síla a rychlost. Nedávno jsem koukal na Emiliana Martíneze z Aston Villy. Nemám úplně strach, ale v souboji s ním bych asi skákal bokem. (smích)
Chcete jít tímto směrem i vy?
Rozhodně. Je to jedna z věcí, na které v posledních pár letech pracuji nejvíce. Ještě se mění taktická stránka. Bez ní je jedno, jak gólman umí kopat. Pamatuji si, jak mi vždycky trenér Skuhravý v pražské Dukle zdůrazňoval, že musím vnímat hru. Já si v tu dobu říkal: „To přeci vidím, že tam je volno, ne?“ Teď s odstupem času chápu, jak to myslel, jsem mu vděčný. Od té doby na tom pracuji a jde o jednu z věcí, ve kterých jsem silný. Situace v zápase se opakují. Na určitý způsob napadání platí jiný styl rozehrávky. Když to člověk pochopí, má velkou výhodu. Ve finále mají kvalitu všichni gólmani a rozdíl je v tom, kdo jak různé momenty vidí a řeší je. Prostě všechno se mění. Četl jsem, jak Gianluigi Buffon mluvil o rozšiřování branek, protože padá málo gólů. Se svými zkušenostmi asi má co říct, možná je to varianta.
Dokážete si větší brány představit?
Radši ani ne. Už teď, když jdu do nějakého odrazu, jsem po tréninku obouchaný. Někdy mám rozhozenou pánev. Z podobných nápadů moc radostí neskáču. Ještě bych chtěl dotáhnout tátu v počtu nul (Klub ligových brankářů mu jich počítá 118, pozn. red.), což by s většími bránami bylo daleko těžší. (smích)
