Článek
„S manažerem jsme dávali přednost zahraničí, jenže nic nedopadlo. Z Česka jsem měl zajímavé nabídky, ale já chtěl do známého prostředí. V Bohemce mám spoustu kamarádů," hlásí 25krajní obránce, jenž se po nezdaru v pohárové Evropě stal jednou z obětí redukce plzeňského kádru.
Místo v základu si nevybojoval, v aktuální sezoně nastoupil za Viktorii jen čtyřikrát (jednou v Lize mistrů, jednou v Evropské lize a dvakrát v nejvyšší soutěži) a plán má tedy jasný: získat větší zápasovou praxi i pohodu. „Chci pomoct Bohemce. A když budu hrát dobře, třeba se do Plzně vrátím a budu hrát pravidelně," neztrácí víru.
V ligových duelech vstřelil za Viktorii dva góly. Pikantní je, že ten první v říjnu 2017 zrovna do sítě Klokanů, když v závěru trefil hlavou výhru 2:1. Staronoví spoluhráči ho však kvůli tomu nepopichují. „Já spíš rýpu do nich. Hlavně do Martina Dostála, že to šlo přes něj a že bych si na něj rád znovu někdy zahrál, abych si dal ještě v lize gól," směje se.
Milan Havel rozehrává míč v duelu Ligy mistrů s AS Řím.
V Ďolíčku zná každý kout a na trávníku snad každý drn. Známé tváře ostatně našel také v kabině, byť se kádr obměnil. „Pár vtípků samozřejmě k mému návratu padlo, hlavně Dosty (Dostál) s Barťasem (Bartek) byli aktivní a dělali si ze mě srandu. Jsem moc rád, že v Bohemce zůstal trenér Hašek. Víme, co od sebe vzájemně čekat. I když tým teď hraje trochu jiným stylem," vykládá.
Na zápas v Ďolíčku se šíleně těším, říká Havel
Klokany přitom na dálku pořád sledoval a v době volna na jejich domácí zápasy občas zavítal. „Když jsem zašel, vždycky mě to tam hrozně vtáhlo. Šíleně se těším, až vyběhnu v Ďolíčku k zápasu. Jsem trochu nervózní, jak mě lidi přijmou. Po oznámení hostování jsem ale dostal od fanoušků řadu pozitivních a krásných zpráv, které mi udělaly radost. Půl dne jsem nedal telefon z ruky," říká někdejší opora reprezentační jednadvacítky.
Plzeňskou kapitolu prozatím uzavřel, na klub však nemůže říct špatné slovo. Dvě sezony na západě Čech z hlavy jen tak nevymaže. „I když jsem tolik nehrál, z pohledu zkušeností byly dva roky neuvěřitelné. Zažil jsem tam to nejlepší, co šlo," připomíná zisk mistrovského titulu a bitvy v Lize mistrů proti evropským gigantům.
Zvlášť o duelech proti Realu Madrid bude jednou vnoučatům rád vyprávět. Na každý z nich přitom vzpomíná odlišně. Zatímco doma utržila Viktoria debakl 0:5 a Havel v první půli po střetu s kapitánem Ramosem utrpěl zlomeninu nosu, o dva týdny dřív patřil na fotbalovém chrámu Santiago Bernabéu k nejlepším hráčům hostů.
Proti hvězdným borcům se mu nohy nerozklepaly, Plzeň ke všemu sahala po remíze. „Bylo to neskutečné. Odehráli jsme skvělý zápas. Měli jsme všichni štěstí, že ten den nám to všem sedlo. Jenom škoda, že jsme nakonec prohráli 1:2. Jinak to tam bylo něco podobného, jako když pořádáme v Plzni autogramiádu a přijdou na ni malí kluci, kteří jsou z ní nadšení. Přesně takhle jsme vypadali my na Realu. Každý si vyprávěl, koho potkal a čí má dres. Já si ho vyměnil s Lucasem Vázquezem. Výlet do Španělska byl celkově úžasný," rozplývá se.
V Plzni zažil hezké okamžiky, přičemž ten nejkrásnější před půlrokem, kdy mu manželka přivedla na svět syna Jakuba. Rodičovství ho dost baví. „Strašně rád se o malýho starám a trávím s ním čas. Už leze, za chvíli bude chodit. Doma pomáhám se vším, neštítím se ničeho," ujišťuje.
