Vrba mě lanařil do Plzně, když jsem stál v potoce a chytal ryby! Asistent Bakoš vzpomíná na příchod do Viktorie

Rozkoukávám se. Sžívám se s ní pomalu, je to pro mě obrovská změna. Když sezona vrcholila, řešil jsem, jestli nemám ještě pokračovat. Zvažoval jsem také, že si dám pár měsíců volno. Nakonec mě oslovil s nabídkou trenér Vrba.

Máte pravdu, lepší začátek trenérské dráhy jsem si nemohl přát. S panem Vrbou mám skvělé zkušenosti, zažil jsem pod ním neskutečné roky. Potkalo mě to nejlepší, co mohlo. Je pro mě velkým učitelem. Budu se snažit od něj co nejvíc pochytit. Na druhou stranu mu chci nabídnout svoje myšlenky.

Vnímám, že mám situaci trochu ulehčenou, neboť jsem zůstal ve známém prostředí. Vrba je můj osudový kouč. Vedl mě v Púchově, kdy mi bylo jednadvacet, oťukával mě, když působil v Žilině. Pak jsme se setkali v Plzni, naše spolupráce bude pokračovat dál v jiné pozici. Moc se těším.

Nebudu lhát, první dny byly divné. Měsíc předtím jsem byl v kabině, s Limbou a dalšími, byla legrace. Najednou jsem vklouzl jiné role. Ale já se neměním. Nikdy jsem si na nic nehrál, stejného módu se budu držet dál.

Za rok povím víc. S Horvim jsem přechod na lavičku konzultoval, mám od něj cenné rady. Budu se jimi řídit. Nechám si je ale pro sebe.

I pro něj je zvláštní, že jsem přešel na druhou stranu řeky. Možná i legrační. Ale postupně si zvykají.

Limba je jedním z kluků, se kterým jsem zažil kopec věcí. Snaží se mi pomoct, umí se do mé role vžít. Nevidím žádný problém, všechno mezi mnou a hráči funguje dobře. Kluci jsou natolik inteligentní, že si to dokážou spočítat. Přece pokud mám pravdu, proč bych jim nesdělil svůj názor. Můžu jim něco ukázat, pomoct v jejich rozvoji. Je na každém z nich, jak si moje slova a doporučení přebere.

Sám jsem zvědavý, jaký budu trenér. Je úplně jiné hrát fotbal než stát za postranní čárou. Uvidíme, jestli mě pohltí stejně. Trenéřina mě ale strašně chytla.

Jsou fáze, kdy si říkám, že jsem možná ještě mohl chvíli hrát. Když je trénink, je pro mě zvláštní, že už nejsem mezi klukama. Ale že bych se chtěl vrátit, to ne. Vlastně ani nemám čas nad tím přemýšlet, mám spoustu práce. Mnohem víc, než jsem míval jako hráč.

Postupně si vybavuju momenty, které kariéru lemovaly. Občas si pouštím sestřihy svých gólů, mám jich na flešce osmdesát procent. Sleduju je ale také z trenérského pohledu. Jak jsem je vstřelil, co jsem při udělal dobře. Využiju to při trenéřině. Někdy si připomenu i horší chvilky, které jsem spáchal.

Třeba zbytečné vyloučení v prodloužení play off Evropské ligy na Schalke, které nás možná stálo postup do osmifinále. Nebo zahozená šance v Liberci, v přímé bitvě o titul. Sestřihy ve mně vyvolávají silné emoce.

Myslím, že kariéra nebyla špatná. Mohla být lepší, ale také skromnější. Když si spočítám, odkud jsem přišel... Z Nové Bani přes Nitru a Púchov až do Plzně. Jsem spokojený, co jsem dokázal. Věřím, že na hřišti je všechno tak, jak má být.

Věřím na spravedlnost. Pokud někdo dává fotbalu něco navíc, odmění ho. Pokud mu nedá, co si žádá, neodmění vás.

Fotbal mi dal celkově strašně moc. Třeba disciplínu, zvyk na pravidelnost. To všechno se hodí do období po kariéře. Nebo zkušenost, že kariéra hráče není jenom o hřišti. Dřív jsem byl upnutý jenom na fotbal, postupně jsem získal nadhled. Dokázal jsem pochopit soupeře, že i oni chtějí vyhrát. Pro vítězství jsem byl schopný padnout, udělat všechno, kopec protihráčů mě nemuselo. Když zjistili, že mimo hřiště jsem jiný, byli mile překvapeni. Stejně jsem dokázal vnímat i já kluky, které jsem v zápasech nemusel.

Pavel byl nejlepší fotbalista, se kterým jsem hrál. Naše generace byla výjimečná, on byl pojítkem, zásadní personou mužstva. Mentálně i fotbalově mi strašně pomáhal, nahrál mi na spoustu gólů. Tohle všechno mi na tiskovce projelo hlavou. I to, jak se před lety loučil on, jak jsme tehdy plakali. Přišlo mi líto, že je všechno pryč. Byla to v Plzni velká jízda. O to hezčí, protože byla nečekaná. Od velkých klubů v každé zemi se něco očekává. Buď předpoklady naplní, nebo ne.

Po prvním titulu spousta lidí říkala: dobře, vyhráli jste ligu, ale za rok bude po vás. Stejně tak v Evropě. Všechna tahle prohlášení jsme zbourali, dařilo se nám naplnit sny. V kabině byla pohoda a legrace, bylo mi v ní moc dobře. Navíc jsme byli úspěšní. Viktorka je nádherná etapa mého života, na roky v jejím dresu můžu s hrdostí vzpomínat.

Možná na dvě. Pamatuju si jako dneska, jak se zrodil přestup do Plzně. Stál jsem na Slovensku v potoce a chytal ryby. Zazvonil mi telefon, na druhém konci trenér Vrba. Pojď hrát do Plzně, zkusíme evropské poháry. Bude to těžké, ale proč se nepokusit. Kývnul jsem mu, za pár dnů jsem dorazil do Plzně. První rok jsme vyhráli pohár, další sezonu jsme získali titul. Rozjela se neskutečná éra.

Uvidíme. Pokud si úspěch zasloužím, najde si mě.