Článek
Jeho tým měl k vítězství skutečně blíž. V první půli dominoval, v průběhu zápasu si šance vytvořil. A vzhledem k tomu, že šlo o konfrontaci prvního týmu tabulky s druhým, jich nebylo málo.
„Někdy to bylo o štěstí, jindy zase třeba o půl kroku, který nám chyběl," připomínal Trpišovský kupříkladu opakovanou, ale pokaždé marnou snahu Tecla dosáhnout na střílené centry do šestnáctky, nebo třeba možnosti Masopusta před přestávkou či Stanciua po ní.
„Třeba právě u Nica to bylo o štěstí, neboť míč mezi nohy brankáře Hrušky prostřelil, ale tím to skončilo. Ale je pravdou, že jsme postrádali i větší klid ve finální fázi, a i proto jsme nevyhráli," přiznával, že třeba i jediná trefa do plzeňské sítě mu k úplné spokojenosti scházela.
„S tím, jak jsme se prezentovali, spokojený jsem, protože pozitiva byla na naší hře patrná. I v takovémto zápase jsme se dokázali přiblížit a navázat na výkony z podzimu. A dokonce některé i předčít. A to jsme měli před utkáním spoustu problémů, protože doktoři, fyzioterapeuti a maséři museli dělat přímo zázraky, aby Coufal, Kúdela, Ševčík či třeba Holeš mohli vůbec nastoupit. To hlavně oni jsou vítězi tohoto utkání," skládal domácí trenér poklonu lékařskému týmu.
Pro bezchybně fungující defenzivu, která i čtvrtý zápas po restartu ligy uhrála s čistým kontem, ji měl pochopitelně také. A pro brankáře Ondřeje Koláře, jenž dvacátou nulou vychytanou v sezoně vytvořil absolutní rekord československé ligové historie, tuplovanou.
„Skutečně obdivuhodné, jak funguje vzhledem k tomu ke kolika odchodům a změnám za kalendářní rok došlo. Ngadeu, Deli, zraněný Hovorka, Souček," vypočítával ztráty, s nimiž se on i jeho tým popasoval. A tak zdárně, že Slavia inkasovala v osmadvaceti kolech jen osm branek, přičemž v posledních čtyřech střetnutích po nucené koronavirové pauze nedostala ani jednu.
„Hru dozadu skutečně zvládáme, i když změn bylo hodně. I proto historický milník, k němuž Kolář dvaceti nulami dokráčel. Přitom Plzeň potvrdila kvalitu z minulých utkání, nebezpečná byla a po přestávce si střelecké příležitostí také vytvořila. Třeba Čermák, Beuaguel, třeba přečíslení, do něhož se hosté v 87. minutě dostali," vyjmenovával Trpišovský hrozby Viktorie.
I ty byly příčinou, proč nechtěl do sestavy zasahovat a na střídání čekal až do posledních minut.
„Úkolů, které hráči před zápasem dostali, bylo skutečně hodně a byly náročné a složité, proto jsem nechtěl do složení zasahovat. Mohlo to narušit náš herní systém, což jsem nemínil dopustit. A navíc všichni hráli dobře a já proto čekal, až jim dojdou síly. Masopust, Tecl a další však vydrželi prakticky až do konce. Přitom Tecl odvedl znovu obrovské penzum práce, jeho útočné náběhy byly opět skvělé. Upřímně říkám, že si bez něho nedovedu naši hru představit," vysvětloval Trpišovský, proč neriskoval a se střídáním vyčkával.
Chtěl přitom vyhrát, nakonec ovšem bral jen bod. Jenže i bod představuje vzhledem k panující ligové konstelaci pro něho i Slavii vlastně zisk a další krok k obhajobě titulu.
„Jo, dá se se to tak brát. Máme osmibodový náskok, do nadstavby jdeme z prvního místa, bilanci vzájemných zápasů s Plzní máme také lepší," uznal nakonec slavistický kouč.