Článek
Novináři sehráli modelové utkání pod vedením ligových trenérů Vernera Ličky a Romana Pivarníka.
Analytická část a teoretická příprava neměla chybu. Verner Lička, předseda Unie českých fotbalových trenérů, rozpitval letošní mistrovství světa v Brazílii prostřednictvím svých postřehů i oficiální studie Houllierovy expertní komise.
„Flexibilní organizace hry, vysoká intenzita utkání. Vysoká dimenze fyzické připravenosti, hráč nesmí spadnout a všechny souboje musí ustát. Ne jako Dočkal, který v Malmö spadne, a bouří celá Sparta. Viděli jste v neděli Island udělat skluz? Kdepak, ani jeden," zdůrazňuje Lička zoufalcům, kteří za chvíli nastoupí na trávník.
Tak to jsem zvědavý, jak přeneseme teorii do praxe. Spíš jako Kolumbijci. „Organizovaný chaos," charakterizuje šéf trenérů jejich hru. „Podmínkou je vysoká mobilnost ofenzivních hráčů," dodává Lička a nám je jasné, že ani tudy cesta nepovede.
Nechybělo ani motivační video
Tak raději praktická část. Jsem zařazen do červeného týmu Romana Pivarníka, trenéra Bohemians Praha 1905. Vyfasoval jsem číslo 4, budu hrát stopera. Verner Lička povede bílé, a protože v jeho týmu jsou i organizátoři akce, jsou evidentně silnější. Taková hanebnost...
Nažhavení ale jsme, Pivarník nevynechal ani motivační video. Krátký sestřih z vítězného derby se Slavií - zarputilé fanoušky s transparenty Ďolíček nedáme!, gólové akce klokanů, jejich oslavná gesta.
Ostré zákroky i výjevy z grotesky
Z úcty k nejstaršímu (47) jsem pasován na kapitána a přivádím červené na hřiště. Hnusné počasí, vytrvalým deštěm zmáčený trávník. Někteří kolegové nastupují v turfech, kloužou jako namydlení a kameramanům se hromadí výjevy jako ze silvestrovské grotesky.
Říkám si, že na můj vkus se začíná hodně ostře, dva ostré skluzy nemilosrdně kosí protivníka. Jenže nejdřív došlo na mě. Mluvčí ligy Dan Hajný se mi vytrhává s míčem na noze, z půlky hřiště by šel sám na gólmana. Tady musí Houllierova přikázání stranou, jako stařík kola už nejsem žádný rychlík a Dan musí okamžitě k zemi, dokud je v dosahu mých kopaček.
„Za co!?" úpí faulovaný. „Tak pojďte sem," volá si mě ligový sudí Ondřej Lerch a tasí žlutý kartónek.
To jsem dopadl. Ale nejsem sám, na těžkém terénu ostrých soubojů přibývá. Nominace rozdělila některé redakce, a tak obránce z ČTK fauluje svého souseda od počítače, a když přichází další žlutá, kolegové z MF Dnes se málem drží pod krkem.
Žádné volno, jde se makat do lesa...
Vedeme, ale první poločas končí nerozhodně 2:2. A po přestávce už nás Ličkovi bílí přehrávají. Aby ne, zatímco mou amatérskou kariéru před sedmi lety de facto ukončila operace achilovek, takový Honza Kaliba z Radiožurnálu je pro mě skoro profík, protože kope v Čafce hrající pražský přebor...
„Hraj stopera zezadu, ať se útočníkům furt nekoukáš na záda," povykuje na mě Honza Palička. To je zase náš lídr, vždyť v Zadní Třebani si zahrál i s Davidem Novotným alias Jardou Kuželem z kultovního Okresního přeboru.
Všechno marné, červení se začínají hádat, bílí mají navrch a vítězí 6:3.
„Tak pánové, žádné dva dny volna, zítra jdeme do lesa běhat," hřímá v kabině jen naoko Pivarník. Od začátku moc dobře věděl, jaký hráčský materiál má k ruce. A takový výbuch to zase nebyl.
Vždycky jsou všichni proti trenérovi
„Dva hráči z mého týmu byli opravdu špičkoví, proto jsme vyhráli," pochvaluje si Lička.
Je mi jasné, že žádná angažmá v Ďolíčku mi nekyne. Ale přežil jsem, víc ani čekat nešlo. A trenérům, jejichž životnost v české lize je podle statistik svazového ředitele Dušana Fitzla v průměru pouhých 18 zápasů v jednom angažmá, jsem trochu nahlédl pod pokličku.
„Vždycky jsou všichni proti trenérovi. Náhradníci, kteří nenastupují, fanoušci, funkcionáři, novináři... Za ním stojí jen těch jedenáct frajerů, kteří hrají. A to ještě často zdaleka ne všichni," nedělá si vrásky Pavel Hoftych, trenér české reprezentace do 20 let.
