Článek
Půlhodiny jste hledali sami sebe i recept na hru Jablonce. Proč trvalo tak dlouho, než jste se prosadili a vytvořili si potřebnou převahu, která ve druhém poločase vedla i ke gólům?
Úvod utkání skutečně neprobíhal podle našich představ. Jako bychom si mysleli, že si Jablonec dá gól sám. Scházel hlavně pohyb, v tom to bylo. Ještě před přestávkou jsme si ale přímo na hřišti řekli, v čem se musíme zlepšit a skutečně jsme si vytvořili tlak, jenž pak vyústil v góly.
Zdálo se, jako by vám otevřela oči a k převaze vyburcovala až velká šance jabloneckého Kovaříka ve třicáté minutě, který střílel do odkryté brány, ale Blažek přesto stačil jeho šanci zlikvidovat...
Opravdu až od tohoto momentu jsme se začali zlepšovat a dostali zápas pod kontrolu. Nakonec jsme ovšem vyhráli naprosto zaslouženě, takže máme třináct bodů a dotáhli jsme se hned za Jablonec.
Hlavně díky vám a vašemu gólu, který spoluhráče patřičně uklidnil, takže už neděli Severočechům šanci.
Po přetaženém centru jsem si narazil balón s Žofčákem, chtěl jsem okamžitě vystřelit, ale pak jsem se raději zbavil jednoho ze soupeřových hráčů, abych měl víc prostoru. A jablonečtí hráči mně ho dopřáli, takže jsem prošel dobrých patnáct metrů, pálil Zábojníkovi mezi nohy k tyči a balón skončil v síti.
Hned po gólu jste zvedl ruku k nebi...
Věnoval jsem ho mamce, která mně v létě zemřela. Držela mně palce, takže každý zápas teď hraji pro ni. Pro rodinu, jež mně podržela, a pro kluky v kabině, kteří mně rovněž pomohli, zrovna tak. Byl to už můj jedenáctý zápas na podzim a konečně se mně podařilo vstřelit branku. Proto ten vzkaz do nebe.
Sparta sklidila nejen za výhru, ale hlavně za předvedený výkon aplaus na otevřené scéně. Byl to váš nejlepší podzimní výkon?
Až na začátek zápasu. Velmi dobře jsme hráli teprve ve druhém poločase.
Právě výkon po přestávce byl příslibem před čtvrtečním vstupem do Evropské ligy, kdy vás čeká nizozemský Eindhoven.
Doufám, že podobný výkon jako ve druhém poločase podáme i ve čtvrtek a do Evropské ligy vstoupíme úspěšně.
