Řešil vážné starosti, hrozila mu amputace. Při debutu v lize český mladík vychytal nulu

„O své cestě jsem nepochyboval. Když lékaři řekli, že mi zraněný prst možná amputují, vzal jsem to s úsměvem. Jsem pozitivní člověk. Říkal jsem, že i kdybych měl být člověk s devíti prsty, tak se s tím poperu!“

Ano, přesně takhle v sobotu Andrew ve zkratce popisoval svůj příběh posledních měsíců.

Psal se závěru dubna 2024, kdy vytáhlý levák naskočil v ČFL za rezervu Dynama do zápasu s Povltavskou FA. Při jednom ze zákroků si vykloubil malíček na levé ruce. Chytal dál, poškozený prst dostal ještě jednu ránu a musela následovat operace.

Konec problémů? Ani náhodou. Do rány se dostala infekce, doktoři mladíka varovali, že o prst může klidně přijít. Černý scénář se naštěstí nenaplnil a Andrew se postupně vracel zpět do branky.

„Zpětně jsem za problémy i rád. Člověk přemýšlel, jak na sobě pracovat i po osobní i fyzické stránce. Teď se cítím možná ještě lépe než před zraněním,“ popisoval talent, kterého si jako dorostence před lety Dynamo vytáhlo do své akademie z pražského Motorletu.

„Začátek byl náročný. Neměl jsem takovou kvalitu, byl jsem tady sám a pral se s tím. Ale vytrval jsem a pracoval. Měl jsem štěstí na trenéry Pavla Malura, Zdeňka Křížka nebo Patrika Maceje,“ rekapituloval.

Od zranění chytal do soboty jediné soutěžní utkání, v listopadu v ČFL za béčko proti rezervě pražské Dukly. V zimní pauze dostal příležitost v přípravných duelech s Táborskem (3:2) i Spartou B (4:3) a vše směřovalo k velkému ligovému debutu. Dostal přednost například před Martinem Janáčkem.

„Pořád řešíme, zda ještě nepřivést zkušenějšího gólmana, ale domluvili jsme se, že Colinovi šanci dáme. Zvládl to precizně. Rozehrávka, čtení hry, za mě perfektní premiéra,“ chválil trenér Jiří Lerch.

„Jsem rád, že jsem si nervozitu vybral minulý zápas předtím se Spartou, tam na mě tlak a stres dolehl. S trenéry jsme na tom celý týden pracovali a do duelu s Duklou jsem naskočil sebevědomý. Zápas mi přišel stejný jako každý jiný. Ohromně si vážím důvěry. Asi to ukazuje, že kvalitu mám,“ přemítal Andrew.

Mezi ligovými kouči o něm povědomí rozhodně je. V novém Přímáku na Sport.cz se o své poznatky podělil například Jiří Saňák.

„Říkal mi o něm Dušan Žmolík, který přišel do béčka Pardubic právě z Českých Budějovic. Věděl, že bude dobrý. Koukali jsme na videa, v bráně vypadá dobře. Moc mu to přeji. Prý je to velice inteligentní kluk a všechno zvládne,“ popisoval Saňák, bývalý kouč Východočechů.

Při vychytané nule se Andrew blýskl klidným výkonem i minimálně jedním extrémně důležitým zákrokem, když zneškodnil šanci kanonýra Jakuba Řezníčka. „Asi to byl instinkt. Přesouval jsem se a viděl, že napřahuje, tak jsem vyskočil,“ vysvětloval Andrew.

Je potomek nigerijského otce, který však momentálně pobývá v USA, a matky Češky. „Mamka je největší fanynka, akorát jsem si s ní po Dukle psal, zápas asi prožívala více než já. To samé brácha, máme skvělý vztah. Na stadionu nebyli, což jim nevyčítám, podporovali mě na dálku z Prahy. Vážím si toho,“ zdůrazňoval Andrew.

Jedna věc je čisté konto, druhá ale fakt, že Dynamo získalo teprve čtvrtý bod v sezoně a devítibodová ztráta právě na předposlední Duklu zůstala stejná.

„Mám radost, že se mi první utkání povedlo, to si přeje asi každý. Na druhou stranu jsme věděli, že potřebujeme vyhrát. To mě bolí a mrzí. Nulu bych vyměnil třeba za dva naše góly. Tři body by pro mě byly cennější. Budějovice jsem si zamiloval a nejdůležitější ze všeho je záchrana v lize. Ať už se mnou v bráně, nebo beze mě,“ dodal.