Článek
Jaké máte po závěrečném hvizdu pocity?
Je to velká úleva. To, že jsme se vyhnuli nevyzpytatelné baráži, považuju ale za splněnou povinnost. Chtěli jsme mít jistotu mnohem dřív, avšak sami jsme si to zkomplikovali. Nakonec jsme žili v napětí až do posledního ligového duelu. Naštěstí všechno dobře dopadlo, a máme už klid.
Jak náročné bylo utkání ve Zlíně?
Pro mnohé z nás, a nejen pro ty mladé, to byla v této sezoně hodně neznámá situace. Vždyť předtím jsme většinou hráli o čelo tabulky. Proto jsme byli nejen ve Zlíně poněkud nervózní. To, že jsme tady vstřelili vedoucí gól, bylo asi pro domácí trochu kruté. Jenže na začátku druhé půle se krásně trefil Vašek Procházka a vyrovnal. Naštěstí jsme už druhý gól Zlíňanům dát nedovolili, a v úplném závěru už jsme byli na míči dokonce častěji než soupeř.
Byla to pro vás nejtěžší sezona ve vaší bohaté kariéře?
Nerad srovnávám. Samozřejmě je ale mnohem jednodušší hrát o titul než o záchranu. Letošní sezona byla mimořádně náročná na psychiku. Když od února do května nevyhrajete jediný zápas, je to strašně složité. Náš fotbal byl bohužel dost často nekoukatelný. Ve druhém a třetím kole nadstavby jsme ale dvakrát po sobě vyhráli. Chtěli jsme to potvrdit v úterý doma s Bohemkou. Když už se zdálo všechno jasné, nechali jsme si pár vteřin před koncem vstřelit vyrovnávací branku. Teď už si ovšem můžeme konečně definitivně oddechnout.
Staral jste se během střetnutí ve Zlíně o výsledky dalších duelů ve skupině o záchranu?
Vůbec. Já jsem věděl, že když uhrajeme remízu, tak se zachráníme. To se nám podařilo. Internet si projedu na mobilu až v autobuse cestou zpátky do Jablonce.
Chystáte se ve čtyřiceti letech ještě pokračovat v profesionální fotbalové kariéře?
Teď si hlavně pár dnů chci trochu odfouknout. Něco v hlavě pochopitelně mám. Uvidíme, zda najdeme s majitelem klubu a trenéry společnou řeč.
