Článek
„Přesně takového hráče jsme potřebovali. Snad se od něj naši kluci co nejvíc naučí. Má stejně jako Srb Raspopovič, který uspěl na zkoušce, taky vůdcovské schopnosti," chrlil kouč Pavel Drsek komplimenty na adresu ostříleného borce, jenž poprvé v kariéře okusí českou nejvyšší soutěž. „Nechtěl jsem už nikam daleko do zahraničí. Hrál jsem v Rusku, Německu, Turecku, tak proč nezkusit taky českou ligu. Nemám to daleko na Slovensko. A Praha je přece krásná, ne?" vyzvídal s úsměvem 36letý obránce.
I když byl celé léto na volné noze, na fotbalový důchod vůbec nepomýšlel. Návrat do rodné vlasti však vážně zvažoval. „Řešil jsem víc klubů, Slovan, Dunajskou Stredu, Trnavu, ale nakonec jsem rád, že jsem tady. Dukla je pro mě velká výzva a motivace," ujišťoval Ďurica, z něhož po prvním tréninku sršela pozitivní energie, přestože toho měl po čtvrtečním drilu v Satalicích plné zuby. „Jsem trochu unavený a bolí mě nohy," líčil.
Poslední soutěžní zápas totiž absolvoval v květnu. Po vypršení smlouvy se připravoval individuálně a občas si zatrénoval se Skalicí. „Resty samozřejmě mám a chci je co nejrychleji dohnat. Potřebuji zhruba týden nebo dva, abych se dostal do optimální kondice," vykládal po Hruškovi, Bilovském a Schranzovi čtvrtý Slovák v kádru Pražanů. Kabina, kde by měl zastávat i roli mentora, ho však přijala výborně. „Rád pomůžu radou na hřišti i v šatně. Je tady mladý a běhavý tým, který možná potřebuje zkušenosti. Já je získával před lety v Petržalce třeba od Šoltise, Hellebranda a dalších," vypráví čerstvá akvizice Dukly.
Rodina dorazí později
Navzdory výsledkové mizérii pevně věří, že se dejvický klub mezi elitou udrží. „Proto jsem tady. Snad černá série porážek skončí. Nesmíme dělat hloupé chyby a jít krok za krokem," uvažuje Ďurica nad aktuální situací mužstva, které v nové ligové sezóně nezískalo ještě ani bod a uvízlo na dně tabulky.
Na Julisce se upsal do konce sezóny a v Praze je zatím sám. Do české metropole ale brzy nastěhuje rodinu. Přicestuje za ním manželka Magdaléna s tříapůlletou dcerou Ninou. „Teď jsem na hotelu, kde mám pokoj asi tak jeden krát jeden metr. Tři na jedné posteli se nevyspíme, takže hledám větší byt," vysvětluje bývalý slovenský reprezentant. Nejcennější dres oblékl naposledy loni v listopadu proti Norsku a s kapitánskou páskou na rukávu se loučil v silných emocích.
„Všechno jednou skončí. Bylo to pro mě už těžké. Začal zářit Milan Škriniar z Interu Milán a těžko konkurovat takovým fotbalistům. Pochopil jsem, že nastal čas odejít. Nechtěl jsem, aby mě z reprezentace vyháněli. Odešel jsem sám, udělal jsem to gentlemansky," dodal Ďurica.
