Článek
„Moc jsem se na zápas těšil, ale začátek mi zrovna nepomohl," nepopíral Frydrych, že ho po osmi minutách vlastní gól doslova uzemnil.
„Chtěl jsem placírkou posunout míč na roh, protože jsem nevěděl, jak daleko je za mnou hostující hráč, ale trefil jsem balón chráničem," doslova zkoprněl po trefě, po níž se gólman Laštůvka ani neohlédl.
Vlastenec jako hrom. Čistokrevný.
„Hned jsem věděl, že ho budu muset odčinit. Ale také jsem věřil, že jsme natolik silní, abychom skóre otočili," ujišťoval, že ho nešťastný moment nevykolejil na dlouho.
„Celý on. Velký srdcař, kterého hrozně mrzelo, co se stalo a dělal všechno proto, aby odčinil, co se stalo," byl si slávistický kouč Jaroslav Šilhavý jistý, že Frydrych je natolik silný, než aby na něho vlastní branka dolehla.
„Nejdřív mi pomohl Milan, který vyrovnal, pak jsem si pomohl i sám," postavily Frydrycha na nohy dvě branky vstřelené během tří minut. Nejdřív Škodova znamenající vyrovnání, vzápětí ta, kterou dal on sám.
„Danny poslal balón nádherně za ostravskou obranu a já ho trefil v plném běhu přímým nártem k tyči," měl pochopitelně obrovskou radost, že vlastence odčinil a skóre otočil.
„S jeho povahou nic nenormálního, že všechno takhle zvládl. Jakmile dal gól - tedy ten do správné sítě, hrál velice dobře. Prostě Frýďas," měl trenér Šilhavý pro svého svěřence jen slova chvály.
Slávističtí fanoušci je měli pro Frydrycha také, i když před nimi radost z branky nedával najevo.
„Mám respekt ke klubu, který mě vychoval, takže mi přišlo nemístné se radovat," věděl Frydrych, že je na místě, aby se v zápase s Baníkem krotil.
A to přesto, že šlo o trefu hodně důležitou. Pro něho i pro Slavii.
