Článek
Během té doby prošel Slavií, Teplicemi, německou Chotěbuzí, maďarskou Ujpeští a naposledy Ferencvárosem Budapešť. Tam skončil po minulé sezóně a když se ozvala Plzeň, dlouho neváhal. "Šel jsem sem i kvůli trenéru Michálkovi. Jemu vděčím za to, kam až jsem se s fotbalem dostal," říká.
Dohodl se na dvouletém kontraktu. Má v něm však klauzuli, že v případě sestupu může odejít. "Na plzeňské poměry mám určitě dobrou smlouvu a pokud se bude dařit, vydělám si slušné peníze," přiznává Vágner. Základní plat má prý srovnatelný, jako když hrál ve Slavii. "A k tomu dobré prémie. Ale musíme vyhrávat."
V neděli dal svůj 50. gól v domácí soutěži. Čekal na něj čtyři roky, předtím se naposledy trefil v dresu Teplic. "A to jste mi jich ještě nejmíň dvacet upřeli," dobíral si v žertu novináře. "Dobře, že to tam spadlo, ale žádný spasitel nejsem. Potvrdili jsme výhru z Blšan a máme zase týden klid," nepřeceňoval svou trefu.
Potíže s achillovkou
Do západočeského klubu přišel 14 dní před ligovým startem. Měl tréninkové manko kvůli zraněním, proto zatím ve všech třech zápasech jen střídal. "Proti Sigmě už jsem měl hrát od začátku, ale od pondělka mě bolí achillovka. Asi to pramenilo z přetížení."
Problémy se zdravím Vágnera pronásledují celý letošní rok. "Ještě ve Ferencvárosi mě z ničeho nic začala strašně bolet kostrč. Jednou jsem se vzbudil a nemohl jsem vstát z postele. Cítil jsem se, jako kdyby mi bylo osmdesát," popisuje své peripetie. "Než jsem došel na záchod, trvalo to deset minut a musel jsem se držet zdi. Pomohl mi až pan Novotný v Kroměříži, který kostrč nějak narovnal. Od té doby je klid."
Začal podnikat
Na poslední štaci v maďarském velkoklubu má rozporuplné vzpomínky. "První půlrok byl dobrý až na to, že jsme přes Spartu nepostoupili do Ligy mistrů. To mě dodneška strašně štve. Dařilo se mi střelecky, ale pak to s Ferencvárosem začalo jít z kopce. Došly peníze, pořád jsem slyšel jen sliby, že budou zítra, pozítří, příští týden... Dopadli tak, že většina hráčů utekla. Včetně Slováka Penksy, který je ve Wisle Krakow," říká Vágner. "Nevím, jestli si tak slavný klub zaslouží takový konec," krčí rameny zkušený útočník.
Domů ho to táhlo i proto, že se z něj nedávno stal podnikatel. Je majitelem squashcentra se čtyřmi kurty a barem. "Nacpal jsem tam docela dost peněz a doufám, že se to bude vracet. Zatím podnik vede táta, ale až skončím s kariérou, chtěl bych se v téhle oblasti víc realizovat."
Chce hrát ještě minimálně dva roky
Dost možná rozjede nějaký byznys se svým největším fotbalovým kamarádem Patrikem Ježkem, nyní fotbalistou Salcburku. "Problém je v tom, že Patrik teď do Plzně jezdí jednou za dva měsíce. Ale bavili jsme se, že až skončíme s fotbalem, třeba něco společně podnikneme. Uvidíme," prozrazuje hráč se 206 ligovými starty, který kromě Ježka zůstává z bývalých spoluhráčů v kontaktu s obráncem Sparty Adamem Petroušem a záložníkem japonského Kóbe Pavlem Horváthem.
Teď však chce ještě minimálně dva roky hrát fotbal. "Snad mi vydrží zdraví. Doufám, že se zachráníme. Zatím se celkem daří, ale po třech kolech se nedají dělat nějaké závěry. Když budeme hrát jako dosud, tak bychom se snad o budoucnost bát nemuseli," přidává Vágner.
