Článek
„Jsme hodně zklamaní. Hrozně moc jsme chtěli zvítězit a dát tak klubu k narozeninám tříbodový dárek. Bohužel se nám to nepovedlo,“ smutnil kapitán Slovácka Michal Kadlec, který byl i členem tehdejšího týmu, který v říjnu 2003 nový stánek přátelským duelem s Borussií Mönchengladbach otvíral. Někdejší Synot zdolal věhlasného německého soupeře 3:2.
Triumfu nad Libercem se ale teď Hradišťští nedočkali. „Bohužel jsme nebyli příliš nebezpeční v soupeřově šestnáctce. Vstřelili jsme sice rychlý vedoucí gól, avšak záhy jsme dovolili hostům vyrovnat. Byla to nešťastná branka. Zdálo se, že se liberecký Tupta odraženého balonu trochu lekl, přesto dorazil míč do sítě,“ popsal Kadlec jeden z klíčových okamžiků střetnutí.
Tupta pak ještě zahodil další velkou šanci. „Gólman Fryšták nás podržel. Poté jsme měli nějaké náznaky směrem dopředu my. Bohužel neskóroval Havlík z velmi dobře kopnutého trestňáku ani v úplném závěru Daníček. Na to, že to byl pro Slovácko tak významný den, jsme toho předvedli málo. Plichta je zasloužená,“ uznal Kadlec.
Milan Petržela ze Slovácka se raduje z trefy do liberecké sítě.
Vedení hradišťského klubu ocenilo před zápasem některé fotbalisty, kteří byli v mužstvu před dvaceti lety, když byl nový stadion dobudován. Diváci tleskali mj. Čoupkovi, Poláchovi, Palinkovi, Činčalovi, Kostkovi, Medunovi, Kowalíkovi či Malárovi.
„Trochu nás s Milanem Petrželou mrzelo, že tam nestojíme s nimi,“ usmál se Kadlec. „Asi už jsme fakt staří, když jsme pořád i součástí stávajícího týmu. Těch dvacet let uběhlo hrozně rychle. Já jsem v Hradišti zažil stadion starý i nový i veškeré možné povrchy. Mám ke klubu speciální vztah. Jsem rád, že jsem jako aktivní fotbalista stále u toho. Oslavám ale chyběl lepší výsledek,“ zopakoval zkušený stoper.
Přesto se těšil na pozápasové setkání s bývalými parťáky. „Se všemi se hrozně rád uvidím. Dáme si dobrou večeři a možná nějaké pivko. A hlavně poklábosíme. Já byl tehdy v mužstvu mladý zobák, neměl jsem v kabině na rozdíl od současnosti žádné slovo. Přesto jsme tvořili skvělou partu,“ vybavil si Kadlec.
Speciálně se těšil na setkání se Slovákem Rastislavem Kostkou. „Strašně dlouho jsem ho neviděl. Jemu bylo tenkrát kolem třiceti, mně osmnáct. Přesto jsme spolu při soustředěních sdíleli společný pokoj a dobře si rozuměli,“ zavzpomínal.
