Článek
„Chutná to opravdu fantasticky. Je to po delší době domácí vítězství, navíc před fantastickou kulisou a po výborném výkonu. Tomuto zápasu není co vytknout,“ usmíval se 24letý hráč, jenž do Baníku přestoupil v zimě ze Žiliny.
Věřil jste si na kličky ve vápně, nebo jste jinou cestu ke střele neviděl?
Nejprve jsem měl myšlenku nastřelit balon do malého vápna, protože Tankis (Tanko) tam nabíhal, nebo zkusit střílený centr, který by se mohl k někomu odrazit. Na poslední chvíli jsem si ale všiml, že mi to obránce může zblokovat, tak jsem si balon zasekl a už jsem měl jasný cíl jít na bránu.
Gól jste oslavil povedenými salty, je to vaše tradiční oslava, nebo jste akrobatickou vsuvku předvedl proto, že to byl první gól v dresu Baníku?
Dělávám to, ale už jsem se k tomu dlouho nedostal, protože se mi nepodařilo delší čas skórovat. Tak jsem měl trochu strach, jak to dopadne. (smích) Uvidíme, když bude gólů hodně, tak ho pořád opakovat nebudu, ať to není otřepané. Ale nejméně ten první gól za Baník jsem si chtěl takto vychutnat.
Prozradíte, jaké jste měl proti Teplicím úkoly?
Jsem rychlostní typ, to se o mně ví, takže jsme chtěli využít toho, že se dopředu dokážu dostat. Dokážu nabíhat opakovaně, ale ještě se musím se spoluhráči trochu více sehrát. I oni to musejí více vnímat, že tam jsem. S Frýďou (Michalem Frydrychem) jsme se o tom bavili a několikrát to zkoušel.
První gól vstřelil Abdullahi Tanko už v 6. minutě. Hrálo se po skvělém vstupu do utkání lépe?
Ano, vždy to pomůže. Ale může to i uškodit. Možná jsme po tom gólu měli takovou trochu hlušší pasáž. Ale bylo to tak pět minut, jinak jsme měli celý zápas ve vlastní režii.
David Buchta (vlevo) a Matúš Rusnák se radují z gólu do branky Teplic
První tři góly padly po individuálních akcích a odvaze jít jeden na jednoho. Je to cesta, kterou po vás trenér Pavel Hapal chce?
Od chvíle, kdy jsem do Baníku přišel, na tréninku vidím, že kvalita k těmto řešením tady je velká. Vůbec mě to proto nepřekvapilo a je to jedna z cest, jak dát gól.
Byli jste pod tlakem, že jste doma dlouho nevyhráli, anebo jste do utkání proti Teplicím šli s čistou hlavou?
Určitě tam nějaký tlak byl, ale já osobně se snažím nad takovými věcmi moc nepřemýšlet. Vždy jsem se na domácí zápas těšil, i když nám nevycházely. Výkony nebyly špatné, měli jsme možná trochu smůly, ale na to se vymlouvat nechceme. Dneska jsme to chytili pořádně za pačesy!
Proti Teplicím jste hráli se třemi obránci, což pro vás osobně znamenalo volno na pravé straně sestavy. Vyhovuje vám to tak nejvíce?
Určitě mi vyhovuje, když jsem na čáře. Na to jsem jednoduše zvyklý. Těžím ze své rychlosti, dravosti i z toho, že chci hrát jeden na jednoho. Proto mi to tam svědčí trochu více, než když se svým způsobem topím ve středu hřiště. Ale fotbal je o tom, že musíte umět zahrát na vícero pozicích. Takže kde mě bude třeba, tam se budu snažit odevzdat všechno.
Kdy jste začal tušit, že byste mohl být konečně v základu?
Asi den dva před zápasem. Přiznám se, že jsem toho tuto noc moc nenaspal. Ne kvůli tomu, že se posouval čas, ale byl jsem… ani ne nervózní, spíše nažhavený. Včera kolem osmé hodiny večer jsem si říkal: Ku…, pojďme už hrát. (smích)
Jak jste vnímali to, že jste doma sedm utkání nedokázali zvítězit, a přesto jste měli před zápasem s Teplicemi čtvrté místo na dosah?
Těch sedm zápasů už je minulostí. O tom, že jsme čtvrtí, rozhodly ty venkovní zápasy, které nám vycházely. Dokázali jsme z těžkých zápasů dovézt nějaké body, takže čtvrté místo je oprávněné.
Klub při zápase s Teplicemi uspořádal akci, díky níž po každém vstřeleném gólu klesla cena piva na stadionu o tři koruny. Předpokládám, že jste svým kolem cenu piva ještě nesnížil, že?
Ještě se mi to asi nepodařilo. (smích) Byl to super nápad. I já si jedno dneska dopřeju.
Vnímali jste to jako motivaci nastřílet co nejvíce gólů, aby fandové měli levnější pivo?
Dozvěděl jsem se to až teď. Před zápasem jsem to nevěděl a v jeho průběhu to nevnímal. Ale kdybych o tom věděl, určitě bych zkoušel dát další gól, aby fanoušci mohli mít pivo co nejlevnější. (smích)
Na ruce máte tetování Route 66, na zádech stejné číslo. Souvisí to?
Právě, že vůbec. Ale jsem trochu fanoušek Alexandera Trenta-Arnolda (anglický obránce Liverpoolu), který ji nosí také. To číslo mám tak trochu souhrou okolností. Když jsem přišel do áčka Žiliny, tak jsem si to číslo přál, nikomu jsem to ale neříkal, ale přesto mi ho tam přidělili. Vzal jsem to jako osud a už ho neměním.
