Článek
Jak se vaše půlroční hostování v Sigmě zrodilo?
Byla to pro mě jasná varianta. I trenér Sparty Václav Jílek mi to doporučil s tím, že by to pro mě bylo nejlepší, takže jsem ani nepřemýšlel o něčem jiném. Jsem rád, že jsem tady.
Co vám ještě Václav Jílek o Olomouci říkal?
Všechno, kluci výborní, podnebí dobré... Hlavně by mi to prý mělo fotbalově vyhovovat.
Byla ve hře i možnost, že byste ve Spartě zůstal?
Ano. Nevyháněli mě. Na rovinu mi ale řekli, že bych byl až třetí útočník. Kozák s Tettehem by měli přednost a já bych mohl čekat, že se některý z nich zraní, nebo že budou hrát špatně. V mé pozici, kdy jsem ligu dlouho nehrál a jsem konečně zdravý, je Olomouc pro mě ideální.
Zranění vás v minulosti hodně brzdila. Nejvíce asi zlomené chodilo, když jste byl v pražských Bohemians...
Je to tak. Byl jsem rok mimo a zavánělo to průšvihem. Třikrát se mi zranění obnovilo. Cítil jsem pořád bolest, jako bych měl uvnitř střep. Trénoval jsem individuálně, pak s týmem, při maximální zátěži mi v tom zase píchlo a zjistilo se, že tam mám třímilimetrový úlomek, který se musí vyndat. V Čechách to neuměli. Říkali, že ten zákrok je extrémně rizikový, neboť je tam hodně nervů. V Belgii se toho naštěstí nebáli. Tam se operace povedla. Rehabilitace pak ale trvala čtyři měsíce. Vrátil jsem se do Sparty a půl roku jsem se v béčku rozehrával.
Jak jste nepřízeň osudu vstřebával?
Bylo to náročné na hlavu. Hodně přemýšlíte. Naštěstí se mi narodila holčička a ta mě postavila na nohy. Když jsem měl zlomené to chodidlo, byl jsem prakticky celý rok s ní. Bral jsem to prostě tak, že teď jsem otec a pak se vrátím k fotbalu.
S čím jste vlastně do Olomouce přišel?
Chtěl bych odehrát co možná nejvíce minut, dát nějaké góly a být prospěšný týmu, aby nás to tady všechny bavilo. Rád bych prostě tady oživil své jméno, znovu nastartoval kariéru a dostal se tam, kde jsem byl před třemi roky.
Prý jste ve Spartě prodloužil smlouvu?
Ještě jsem nic nepodepsal, ale udělám to v nejbližších dnech.
Zájem Sparty je pro vás asi dobrý signál. Svědčí o tom, že s vámi počítá?
Se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým máme výborný vztah. On doufám ví, že jsem dobrý fotbalista, a tak tam třeba ještě někdy hrát budu. Nechci ale říkat, že jsem se přišel sem rozehrát. Prostě, jak už jsem řekl, chci oživit své jméno a jestli pak budu ve Spartě, někde jinde nebo zůstanu tady, se uvidí.
Co spoluhráči v Sigmě, znáte je?
Prakticky vůbec. Jen Honzu Štěrbu, se kterým jsem hrával v nároďáku. A také Chorého a Ševčíka, ale ti už tady nejsou. Jo, a ještě Davida Housku. Není to však tak, že bychom si volali. Honza mi ale říkal, že se bát nemusím.
Bavil jste se už s trenérem Sigmy Radoslavem Látalem o tom, co od vás očekává?
Ne. To teprve přijde. Hovořili jsme zatím jen o tom, jak na tom jsem, jakou mám kondici.
V Sigmě budete nosit dres s číslem 39. Proč zrovna ten?
Malá se narodila 3.9., to rozhodlo. Ve Spartě jsem měl třicítku. Tu však má tady gólman Buchta, a tak jsem se do toho pouštět nechtěl. K dispozici byla ještě čtyřka. To bych byl jako Pavel Nedvěd, ale ne, ne, ne.