V Rakousku montoval židle, teď prahne samorost Kuzmanovič v Baníku po pohárech

„Mám za sebou v Baníku první týdny, všechno jde podle očekávání, kluci mě přijali výborně," pochvaluje si Kuzmanovič, který příchodem do Ostravy udělal další krok dopředu. Byť se to většině fanoušků Opavy, které významně pomohl mezi českou elitu, nelíbí. „Rivalita mezi kluby je velká, některé ohlasy na můj transfer byly negativní. Objevily se ale také pozitivní komentáře. I od lidí z Opavy. Pochopili, že jsem se chtěl posunout dál. Obrovskou motivací jsou pro mě evropské poháry," podotýká Kuzmanovič.

Do ciziny odešel ve věku teenagera, dnes by se ve stejné situaci zachoval rozvážněji. „Z fotbalového hlediska jsem měl v Srbsku zůstat déle. Ale tuto cestu jsem si vybral sám, nelituju. Po životní stránce jsem se obohatil. Poznal jsem nové lidi, jiné kultury, jazyky," vyznává se Srb.

Postupně prošel srbskou Raškou, štěstí zkoušel v Černé Hoře (Jezero Plav). Přes Střížkov a rakouský Leobendorf se v létě 2015 ocitl v druholigové Opavě. Nejdéle je tedy v Česku, už šestý rok. „Cítím se tady jako doma. Našel jsem si tu přítelkyni Sonju, máme malého synka Luku," je pyšný Kuzmanovič.

Rád vzpomíná i na Rakousko, kde působil ve čtvrté nejvyšší soutěži. Ve Vídni strávil dva a půl roku, z toho tři měsíce současně pracoval. „Pracoval jsem pro firmu, která dodává nábytek do kanceláří. Montovali jsem skříňky, židle. Život mě začal víc bavit. Najel jsem na normální režim. Ráno brzy vstát, jít do práce, potom na trénink. Když jsem jen hrál, tréninky bývaly odpoledne, většinu dne jsem prospal. To je o ničem," říká Kuzmanovič.

V Opavě mu tehdejší trenér Roman Skuhravý v nadsázce prorokoval, že z něj jednou bude výborný manažer. Kuzmanovič má totiž detailní přehled o hráčích z jiných českých klubů. „Přijde mi normální, že se zajímám, kdo kde hraje, co je kdo za hráče. Sleduji i mládežnické soutěže. Prostě mě to baví. Když ale bude pan Skuhravý chtít tip na posilu, rád mu poradím," směje se Kuzmanovič.