Článek
Na hřiště se těší. Vždyť za celý podzim nasbíral v sešívaném dresu v celkovém součtu pouhé tři hodiny hry. Byť na vině bylo i zranění kotníku, spokojen se svou vytížeností nebyl.
„Moje pozice ve Slavii nebyla optimální. Šancí jsem neměl moc a myslím, že takhle by to bylo i další půlrok. Potřeboval jsem hrát a jsem tak rád, že si měl trenér Hoftych vzal na hostování do Liberce," vysvětluje změnu dresu Karafiát, který v létě ze Slovanu do Slavie odešel jako volný hráč.
„Letní přípravu jsem měl podle mě skvělou. Bohužel do zápasů jsem se moc nedostal, zranil se a pak už podzim nějak dokopal. Půlrok byl všelijaký, ale i tak šlo pro mě o velkou zkušenost ve Slavii být," poznamenává Karafiát.
V sešívaném dresu zasáhl jen do pěti ligových utkání a celkem deset minut si připsal i v Evropské lize v Nice a Leverkusenu. Zatímco úřadující mistr ho s novým rokem poslal hostovat na sever, opačným směrem putoval Taras Kačaraba, s nímž na jaře vytvořil U Nisy stabilní stoperskou dvojici. Jak tuhle stoperskou rošádu bývalých parťáků Karafiát vnímá?
„S Tarasem jsem se o tom nebavil. Ale jestli šel do Slavie Karel nebo Pepík, je mi jedno. Snažím se koukat na sebe a řeším svůj osobní rozvoj. Budu dělat vše proto, aby byl Liberec co nejvýš a pomohl jsem mu, protože díky němu jsem nakoukl do nejvyšší soutěže, když si mě vytáhl ze druhé ligy. Jen bůh ví, kde bych dnes byl, kdyby si mě před pěti lety nevzal," zamýšlí se.
Svůj comeback do skromnějšího klubu na severu Čech jako krok zpět nebere. „Určitě ne. Potřebuji se zase dostat na optimální vlnu a myslím, že Liberec je k tomu stavěný. Jde stále o tým, který hraje o evropské poháry a má svou kvalitu," podotýká stoper, jenž hned v prvním přípravném duelu za modrobílé vstřelil branku proti ukrajinskému Mariupolu.
Po sezoně se však chce zase přidat k úřadujícím mistrům. „Myslím, že Slavii mám furt co dát. Chci tady odmakat a dobře odehrát následující půlrok a pak se tam opět poprat o místo," naznačuje vysněný scénář.
Ondřej Karafiát ze Slovanu Liberec během duelu s Plzní.
Vytáhnout se chce i ve vzájemném zápase, pokud mu klub z Edenu start proti „svým" v polovině dubna umožní. „Detaily hostování se zatím stále ladí, takže nevím, zda budu moci nastoupit. Osobně si však myslím, že by to tak mělo být. Hráč by měl mít možnost na hřišti ukázat, že do týmu patří a že na to má," myslí si 26letý hráč, který v minulém kalendářním roce upravil svou životosprávu, když přešel na stravu s přesně spočítaným množstvím kalorií. „Mám to nastavený furt stejně. Minulý půlrok jsem se díky tomu cítil fakt dobře. Jen škoda, že jsem se zranil a měsíc pak prakticky nehrál. Člověka to poznamená," konstatuje.
Kromě úpravy jídelníčku zavedl i další novinku v podobě pravidelného otužování ve Vltavě.
„V období první karantény na jaře jsem si řekl, že se začnu otužovat. A vydrželo mi to do teď. Cítím se pak dobře, prospívá mi to. Těch lidí tam teď chodí strašně moc, jedná se o určitý boom kvůli dobré imunitě. I teď v Turecku chodíme ve třech každý ráno do moře. Byť moře má asi osmnáct a Vltava měla na Silvestra asi čtyři stupně," vypráví Karafiát. Do ledové vody se snaží nořit pětkrát týdně. „Chodím se svou mamkou, která je teď vlastně už babičkou," připomíná Karafiát nedávné narození dcery Eveliny. „Říkám, že se mně 16. prosince narodil rozum. (směje se) Ale to je jen takový fórek. Jsem hrozně šťastný, obě jsou zdravé, už jsme rodina, ale fotbalu chci stále dávat maximum," uzavírá.
