Článek
Byla výhoda, že jste v Jablonci začínali v létě spolu?
SÝKORA: Když se podívám, koho mám po pravé ruce (Matoušek), tak to moc výhoda není.
MATOUŠEK: Když se kouknu já, koho mám po pravý ruce (Jugas), tak taky ne.
JUGAS: Abys tou pravačkou nedostal za uši!
SÝKORA: Někdo taky začal trénovat až později a na začátek přípravy tady vůbec nebyl... (Matoušek kvůli reprezentačním povinnostem, pozn. red.) Ne, samozřejmě je pro nás tři výhodou, známe se už delší dobu, pro aklimatizaci to bylo lepší.
Jak dlouho se vlastně znáte?
MATOUŠEK: Jak je to dlouho?
SÝKORA: Spolu se známe od doby, co jsi přišel do Slavie za těch čtyřicet milionů. Takže asi tak rok.
MATOUŠEK: Když jsem přišel do Slavie, oba byli zranění, asi nezvládli přípravu... Tehdy bylo na marodce snad devět lidí, proto si mě v Edenu stáhli.
SÝKORA: Tak Maty se předtím kopal za uši, takže jsme se dýl ani znát nemohli. Jinak s Jugym jsme se poprvý potkali už v Brně, takže před nějakými pěti lety.
JUGAS: Takže Matyho jsme vlastně mezi sebe přibrali.
Táhnete to v Jablonci v kabině spolu víc než s ostatními?
SÝKORA: V Jablonci se nějaké partičky nedělají. Jasně, že ze začátku jsme se bavili víc mezi sebou a je fakt, že se asi přes den bavíme častěji, ale jinak nemáme problém bavit se s kýmkoliv.
MATOUŠEK: Srandičky, útoky a kudličky mezi námi lítají asi nejvíc.
Kdo z vás platí za největšího šprýmaře?
SÝKORA: Kuba. To však nejsou šprýmy, to jsou spíš kudly...
MATOUŠEK: Souhlasím.
JUGAS: Jo? Proč já? Myslím, že popichování je ze všech stran stejný. Navíc když něco řeknu, tak mi to pan Matoušek a pan Sýkora rychle vrátí, že?
SÝKORA: Kuba to pak řeší násilím a rozdává rány. Však je z nás taky největší, něco už zažil, takže na to má právo. Je to takový náš táta.
Jakube, cítíte se tak?
JUGAS: Mimo hřiště jo, to jsem takový vzor. U Matyho bez debat. A Syky se v životě ještě hledá.
SÝKORA: Tím chceš říct, že když jsi se oženil, tak ses našel? Tak to je vrchol!
JUGAS: Ale na hřišti jsou oba tak kilometr přede mnou, takže ve fotbale zase táhnou oni mě. Vzájemně se tak hezky doplňujeme. Však člověka obohatí, když je tady s mladšími, že?
MATOUŠEK: Přesně tak, cítíš se pak mladší. Však už taky nejsi nejmladší.
JUGAS: Nejsem starý, ale počkej v mých letech, to poznáš. Já zase na rozdíl od nich nedávám tolik gólů...
SÝKORA: To nevadí, ty jsi tam na tu černou práci.
JUGAS: Ano, když míč kopnu na tribunu, vynadají mi. Když oni dají gól, jsou s nimi všude v novinách rozhovory.
Honzové slaví. Sýkora posílá Jablonec do vedení 1:0 v Českých Budějovicích svým třetím gólem v zelenobílém dresu, Matoušek v pozadí.
Jezdíte do Jablonce spolu?
JUGAS: V Praze bydlí jen jeden z nás...
MATOUŠEK: Já.
SÝKORA (ironicky): A proč, Maty, bydlíš v Praze, proč nebydlíš tady?
MATOUŠEK: Protože jsem samozřejmě šťastně zadanej.
SÝKORA: Tak kdybych měl partnerku, chtěl bych, aby tady byla se mnou, abych byl v dějišti.
MATOUŠEK: Jenže já chci mít chytrou přítelkyni a musí nejprve udělat maturitu.
JUGAS: Myslím, že je to spíš tím, že chce jezdit s Hübschou jako kapitánem... (směje se) Já bydlím v Jablonci, jsme tady spokojení. Když něco potřebujeme, sjedeme do Prahy, ale jinak přes týden jsme v Jablonci.
SÝKORA: A já bydlím v Liberci. Když jsem šel do Jablonce, psal mi Venca Hladký, který je teď ve Skotsku, že má v Liberci volný byt. Předtím tam bydlel Bogdan Vatajelu, který však odešel, tak mi ho nabídl. Je to na výpadovce do Jablonce, takže je to v pohodě.
Takže mimo fotbal spolu moc času netrávíte, když každý bydlíte jinde, že?
SÝKORA: To už by bylo moc.
MATOUŠEK: Třeba Syky se mnou potřebuje před zápasem trávit čas. Vždy ho dostanu do pohody. Však od té doby začal dávat góly. Tak úspěšný začátek sezony nikdy neměl! (Sýkora dal za Jablonec čtyři góly, pozn. red.)
SÝKORA: Maty, jen řekni ty, jak se dostáváš do pohody, když jdeme před zápasem na kafe.
JUGAS: Dává si čokoládu s tak asi metrovou šlehačkou a na to ještě třešničku. Ale funguje mu to.
MATOUŠEK: Už v Příbrami jsme chodili vždy před zápasem do kavárny a tam taky občas nějaká čokoláda padla... Musím říci, že zatím mi to vychází. Nevím, jak to bude, až budu starší, abych nepřibíral.
JUGAS: A co ta půlka dortu, co si dával?
SÝKORA: A k tomu půllitr zázvorový limonády a pak dal Bohemce dva góly. (smějí se)
Víte, co od sebe čekat i na hřišti díky působení ve Slavii?
JUGAS: Určitě víme, jaké kdo má nároky. Pro mě je to jednodušší, když vím, co tihle dva dělají, protože je znám ze Slavie. Výhoda to je, ale někdy mezi námi určitá fotbalová bariéra stejně je...
SÝKORA: U Matyho je někdy problém předvídat, co udělá, protože sám to neví.
MATOUŠEK: To já ti řeknu, co udělám, dám gól! (smějí se) Ale jinak za Slavii jsme spolu moc zápasů neodehráli. S Jugym snad jeden a se Sykym taky.
Ve Slavii jste se neprosadili a odešli hostovat do Jablonce. Jak těžké bylo zvažování, zda se rvát v Edenu o místo, nebo odejít? Pokud to tedy záleželo jen na vás...
SÝKORA: Na nás to nezáleželo vůbec... Když budu mluvit za sebe, tak poté, co jsem se dozvěděl, že mě Slavia nechce a nepočítá se mnou, jako jediný se ozval majitel Jablonce a dávalo mi to smysl, takže to bylo jednoduchý.
MATOUŠEK: Mně pan Rada volal snad ještě před posledním barážovým zápasem s Brnem. Už tehdy bylo vidět, že mě chce. Počítal jsem tedy s tím, že půjdu do Slavie alespoň na přípravu, ale na reprezentačním srazu mi pan Trpišovský volal, že si mám vybrat, jestli se porvat o sestavu ve Slavii nebo jít rovnou do Jablonce. Už z toho rozhovoru jsem usoudil, že bude asi lepší jít do Jablonce, možná i pro Slavii.
JUGAS: Měl jsem to opačně než Maty. Ve Slavii jsem se chtěl porvat o místo, ale šanci jsem nedostal. Necítím nějakou křivdu, jen to oznámení, že se mnou už nepočítají, mohlo být jiný, ne po telefonu, když jsem zrovna jel do Prahy... To mě trochu mrzí. Ale pak mi volali pan Rada a pan Pelta a nebylo o čem přemýšlet. Pro mě je důležitý, když mě chce trenér a svým způsobem i majitel. Je to lepší než být někde, kde nejsem potřebný, čekat a třeba se vůbec nedočkat. Místo toho můžu hrát a neustále se zlepšovat. Teď jsme všichni tři v Jablonci. Jsem za to rád.
Není to paradoxně lepší varianta? Zmíním třeba příklad Jaroslava Zeleného či Tomáše Holeše...
SÝKORA: Přesně tak. Je to otázkou. Někdo tam je třeba kvůli finančnímu zajištění, ale myslím si, že když je pro vás důležitější fotbal a chcete hrát, raději půjdete někam jinam, kde budete spokojený a budete hrát. Myslím, že nám třem šlo hlavně o fotbal, abychom hráli a byli vidět. Udělalo se to tak, jak mělo, a teď to sklízí ovoce.
MATOUŠEK: Přesně, jak říká Syky. Kdybychom hráli ve Slavii, samozřejmě jsme víc vidět, ale taky bychom mohli seděli na tribuně. Z tohoto pohledu byl Jablonec jasná volba.
JUGAS: Každý by v dnešní době chtěl hrát za Slavii, když je to jeden z nejlepších, ne-li nejlepší klub v Česku. Ale když jste nechtěný, co tam budete dělat? Jen trénovat a sedět na tribuně? To jsem zažil minulý rok skoro tři čtvrtě roku. Dostali jsme šanci v jiném klubu a je jen na nás, jak ji chytíme za pačesy. Nikde není psáno, že zůstaneme v Jablonci nebo půjdeme zpátky do Slavie. Je to jen o nás, o našem přístupu a o tom, jak se bude dařit týmu.
Jan Matoušek se s Janem Sýkorou radují z vítězné branky proti Opavě v 5. kole.
Jak moc je pro vás příjemné, že po šesti kolech proháníte právě Slavii?
SÝKORA: Jde teprve o začátek. Nedělal bych tedy nějaké soudy a nic nevyhlašoval. Určitě jsme však rádi, že jsme druzí. Jenže pokud se podíváte na tabulku, je to tam stejně nasekaný. Jednou dvakrát prohrajete a jste jedenáctí. Zatím si to užíváme, ale nezapomínáme na to, že to může být rychle i jinak.
MATOUŠEK: Sice jsme druzí, ale každý z nás asi ví, že herně to není ještě úplně dobrý. Furt tam jsou nějaké nedostatky. Zatím nám to tedy vychází, že vyhráváme. Ale sami víme, že budeme muset přidat.
JUGAS: Souhlasím s kluky. Herně to není dobrý, ale bohudík máme výsledky, které nás dostaly na druhé místo. Samozřejmě chceme být na vrchu být a klidně Slavii nebo i ostatní prohánět, ale to je ještě dlouhá cesta. Jak řekli kluci řekli, je to teprve začátek a není čas tady vyhlašovat velké cíle. Určitě chceme být nahoře a ukázat, že fotbal hrát umíme. My i celý Jablonec.
Brali byste jako zadostiučinění, kdybyste se dostali se před Slavii?
JUGAS: Pro mě by to určitě bylo velké zadostiučinění, protože si myslím, že fotbal umíme hrát všichni. A jen jsme nedostali šanci či jsme neměli takové štěstí. Musíme proto ukázat tady, že si šanci zasloužíme a máme na to hrát v takovém klubu jako je Slavia. Pokud by se to povedlo tady v Jablonci, bylo by to super. První cíl je samozřejmě týmový úspěch a až pak ty individuální. Když se bude dařit týmu, bude se dařit nám a možná se vrátíme, možná ne. To je však otázka pro někoho jiného.
SÝKORA: Myslím, že jen co jsme sem přišli, tak jsme kapitolu Slavia po dobu, co budeme tady, nechali za sebou a soustředíme se na to, co je tady, abychom pomohli Jablonci. Není potřeba se koukat za sebe nebo před sebe, teď je potřeba makat za Jablonec, aby na tom byl co nejlíp, abychom na tom byli nejlíp i my. A ostatní se bude řešit, až to bude aktuální. Maty, pro tebe tyhle debaty nejsou, viď?
MATOUŠEK: Však já souhlasím. Když pomůžeme Jablonci, tak nám to Jablonec může vrátit a posunout nás výš tam, kde chceme být. Ať už to znamená návrat do Slavie, nebo třeba posunutí se ještě výš...
Hypotetická otázka, zahrajete si někdy spolu všichni tři i za Slavii?
SÝKORA: Stát se může všechno.
MATOUŠEK: Čas ukáže.
JUGAS: Já si upřímně myslím, že ne. Někomu jsou možná ty dveře otevřené víc, někomu míň, ale ta šance je asi malá... Ale kdo ví, jak to dopadne.
SÝKORA: A někdo je má úplně zavřený... Ale je to jedno, určitě nebrečíme. Jsme rádi, že jsme v Jablonci. A jestli budeme spolu i ve Slavii, to je ve hvězdách.
Jste s někým ze Slavie stále v kontaktu?
SÝKORA: Nějaký minimální kontakt tam je, když budu mluvit za sebe.
MATOUŠEK: Mám to stejně.
JUGAS: Jsem s kabinou docela v úzkém kontaktu, s kluky, co tam byli, když jsem přišel, i když někteří tam možná dlouho nebudou... Jsem v kontaktu i s fyzioterapeuty, s nimiž stále spolupracuji. Ale že bychom byli v úzkém kontaktu s realizačním týmem se říci nedá. S kluky si někdy napíšeme, jdeme na kafe a probereme, jak se nám daří. Někdo vám prostě zůstal jako kamarád.
SÝKORA: Přesně, s někým si lidsky sednete a pak s ním můžete jít na kafe.
MATOUŠEK: Na čokoládu. (usměje se)
Koukali jste na první zápas Slavie v Kluži o Ligu mistrů?
JUGAS: To je jasný! Postup bych jim přál, i když samozřejmě mě mrzí, že tam nejsem. Chtěl bych Champions League taky zažít. Nezažil jsem ani titul jako Syky, který k tomu taky přispěl. Na jednu stranu mě mrzí, že nejsem součástí úspěchů, na druhou jim to přeju, hlavně klukům v kabině.
MATOUŠEK: Lépe bych to neřekl. Za minulou sezonu si to zaslouží.
SÝKORA: Asi bychom se opakovali. Myslím, že všichni to cítíme podobně. Žádná zášť tam není. Proč taky? Bylo by to zbytečné.
JUGAS: Teď to jen musí potvrdit. Čekal jsem, že to budou mít těžký, ale mají dobře nakročeno. Už jsou fakt blízko, Slavia si to za tu práci v posledních letech určitě zaslouží.
Částečně tedy i vy, ne?
JUGAS: Já moc ne.
MATOUŠEK: Já hrál málo. Za Slavii mám možná odehráno víc v Evropě než v lize, takže jsem Lize mistrů taky moc nepomohl. (v EL 176 minut, ve Fortuna lize 241 minut, pozn. red.)
JUGAS: A víš, kolik já? Ty jsi stál dýl za lajnou, než já hrál! (směje se) Myslím, že jste taky přiložili ruku k dílu.
SÝKORA: Ale to je minulost. Teď tam nejsme, takže je zbytečné se o tom bavit.
Tak pojďme k přítomnosti. Řekli jste, že Jablonec se určitě ještě může zlepšovat. Kde nejvíc?
SÝKORA: To bychom tady byli do zítra, zlepšit se dá vždycky všechno. Myslím však, že nejvíc sehranost. Viděli jsme to teď proti Boleslavi (2:1), která skoro celý zápas držela balon. To je podle mě jedna z věcí, kterou musíme vypilovat. V některých momentech zápasu musíme hru více kontrolovat, být více na míči, abychom byli víc dominantní. To nám zatím moc nejde.
MATOUŠEK: Přesně tak. Vlastně pokaždý, když získáme balon, se hned druhou třetí nahrávkou snažíme dostat kolmicí nahoru a pomalu každou minutu chceme dát gól. Takže jak říká Syky, musíme zapracovat víc na držení míče a více kontrolovat zápas.
JUGAS: Zase na druhou stranu v lize není lehkých soupeřů a každý zápas je jiný. Jestli přijedou České Budějovice nebo Sparta je samozřejmě rozdíl. Není snadné kontrolovat 36 zápasů v sezoně. Poslední tři zápasy nám vyšly spíš výsledkově než herně. Chceme pochopitelně obojí, ale na prvním místě je výsledek, který nás posouvá výš a dodává nám klid. Herně na tom musíme zapracovat. Každý jsme v jedné linii, takže bychom svým způsobem měli týmu pomoci.
