Článek
Byla červená karta Štepanovskému těsně před přestávkou podle vás klíčovým okamžikem střetnutí?
Patrně ano. Dokud se hrálo jedenáct na jedenáct, byli jsme Zlíňanům vyrovnanými soupeři, místy jsme měli dokonce navrch. V deseti jsme ale bohužel nezachytili nápor domácích po pauze. Za stavu 1:3 bylo už v oslabení strašně těžké zápas otočit.
Rezignovali jste?
To zase ne. Hecovali jsme se, chtěli jsme zkusit ještě něco s utkáním udělat. Jenže pár nadějných brejků jsme do úspěšného konce nedotáhli.
Chyběli vám marodi Dreksa, Šural či Moravec. Byl to velký problém?
Docela jo. Ale i bez nich jsme měli zápas zvládnout líp.
Nastoupil byste v základní sestavě i v případě, že by byli střední obránci Dreksa nebo Šural fit?
To je spíš otázka pro trenéra. Ale tím, že ani jeden hrát nemohl, bylo jasné, že svůj návrat na hřiště musím urychlit. Cítil jsem se dobře.
Omezovala vás obličejová maska?
Malinko mě tlačila. Ale důležitější je, že jsem měl pocit bezpečí.
Po jednom ze vzdušných soubojů se zlínským Poznarem jste se držel za hlavu. Neobnovil jste si zranění, že?
Naštěstí nikoli. Ťukli jsme o sebe, ale byla to druhá strana hlavy. Trochu to bolelo, ale jsem v pořádku.
Po třech ligových kolech máte jediný bod za domácí remízu s Bohemians...
S tím samozřejmě spokojeni nejsme. V příštím kole musíme doma s Olomoucí bezpodmínečně zabrat, abychom hned zkraje sezony nenabrali velké manko.