Článek
„Škoda dostat gól chvíli před koncem. Slávisté by ho do naší brány ale nejspíš stejně dotlačili. V závěru jsme byli pod tlakem, dopředu jsme se vyráželi v malém počtu, a když už jsme přece jen do brejku dostali, neřešili jsme ho dobře. Proto mohli domácí utahovat šrouby," uznával Fillo, že se gradujícímu náporu domácích dalo jen těžko odolat.
„Zvláště, když každý kontakt před naší šestnáctkou končil slavistickou standardkou. Čímž ale netvrdím, že jsme se nedopouštěli faulů. Naše obrana ale hrála dobře a kromě závarů v šestnáctce domácí do vyložené šance nepustila," litoval jeden z nejzkušenějších teplických fotbalistů, že dobrý výkon jeho týmu nebyl odměněn alespoň bodem.
Teplice totiž svým fotbalem vyváděly Pražany hodně dlouho z konceptu a měly i na to, aby šly do vedení. Právě Fillo a hned po něm Krob se pět minut po přestávce objevili v příležitosti víc než vyložené. A Červenka pádící zcela sám na brankáře Pavlenku ostatně také.
„My hrajeme pořád stejně, na venkovních hřištích dokonce ještě lépe, než doma, protože ke každému soupeři přistupujeme s respektem, ale beze strachu. Se Slavií to platilo také. Jenže co to je platné, když nakonec prohrajeme. Už by bylo opravdu na čase překvapit a odněkud si body odvézt. V Edenu jsme k tomu měli hodně blízko, protože kdo ví, jak by zápas dopadl, kdybychom šli do vedení," litoval Fillo promarněné příležitosti, která se Teplicím vnucovala.
„Ale byl to dobrý a zajímavý zápas, jakých v lize moc není. Dobře, že je Slavia zpátky, hraje o titul a začalo na ni chodit zase hodně diváků, protože teď máme o jedno hezké utkání víc. A na to se těší každý z nás," snažil se kapitán Severočechů najít i na prohře nějaké pozitivum.