Článek
Hra rukou
O hře rukou a výkladu tohoto pravidla se hodně mluví. Nejzásadnější změnou je, že sudí už neudělují žlutou kartu za neúmyslnou ruku při střele na bránu (pokud se dle pravidel o nedovolenou hru rukou jedná). Penalta bude nařizována dál, ale další trest už nepřijde. Příklad? Situace z jarního utkání Sparty s Plzní, kdy dostal plzeňský kapitán Lukáš Hejda žlutou kartu za zablokovanou střelu rukou, a jelikož pro něj byla v zápase druhá, byl vyloučen. Za nové konstelace by už Hejda osobní trest nedostal. Pokud však hráč z pole vědomě zabrání gólu, platí, že je vyloučen.
Podle Kovaříka je trendem hraniční situace nepískat, ale VAR by měl důsledněji vstupovat a opravovat chybné posuzování hry rukou. Podle komise se tohle pravidlo začíná blížit tzv. faktické věci, to znamená situaci, kde mizí prostor pro diskuse a názor je jednoznačný.
Obecně je za nedovolenou hru rukou považován jakýkoliv dotek nad hranicí ramene. V tomto případě jsou dvě výjimky: když si ruku nastřelí hráč sám nebo dojde k neočekávanému odrazu například od spoluhráče. Pozor, nepočítá se jemná teč, která nemění dráhu míče. Jako příklad slouží zákrok slávistického stopera Igoha Ogbua v jarním zápase v Teplicích, kdy mu míč jemně škrtnul o nohu, ale ruka byla v nepřirozené poloze. Měla se pískat penalta.
Bývalý trenér Sparty Ivan Hašek pochválil v pořadu Přímák výkon rozhodčího Dalibora ČernéhoVideo: Sport.cz
Rozhodčí posuzují, zda jde ruka proti míči, vstupuje do jeho dráhy, zda je v přirozené poloze, zda rozšiřuje objem těla, jestli mohl hráč na situaci reagovat, z jaké blízkosti byl nastřelen, kdy došlo před ním k teči, zda hrál vědomě. Uveďme další příklad: ruka sparťanského záložníka Kaana Kairinena v jarním zápase v Olomouci se správně nepískala, protože ke změně směru míče došlo blízko před ním a ruku měl v přirozené poloze vzhledem ke svému pohybu.
Surová hra
V této oblasti nedochází k výrazným změnám, komise rozhodčích odmítá, že by sudí málo chránili hráče. Při vyhodnocování situací zohledňují rychlost a intenzitu (nejhorší jsou skoky proti soupeři), jak faulující do souboje šel (ze strany, zepředu, zezadu), jakým způsobem (nártem, placírkou, holení, kolenem nebo kolíky, které jsou nejnebezpečnější).
Zohledňují, jestli šlo o letmý, nebo přímý kontakt, kam soupeře zasáhl (nejhoršími místy jsou v tomto ohledu holeň a pak především achilovka, koleno a kotník), jestli ho trefil na stojnou nohu nebo jak se při zákroku choval (jestli nohu stáhl, nechal ji nataženou nebo dokonce udělal pohyb navíc). V potaz by sudí měli brát i následky faulu.
Na jaře se třeba řešily zákroky sparťanského záložníka Adama Karabce na kapitána Bohemians Josefa Jindřiška nebo olomouckého mladíka Denise Kramáře na sparťana Kryštofa Daňka. Oba měli být vyloučeni, a pokud se tak nestalo rovnou, měl zasáhnout VAR.
Posuzování ofsajdů
Stále platí, že asistenti rozhodčího nemají v hraničních situacích, kdy padne gól, zvedat praporek a signalizovat ofsajd. Mají nechat posouzení kolegům u videa. Nový pokyn ale rozhodčí na lajnách dostali. Mají vyjádřit svůj názor. Když zůstanou stát, myslí si, že došlo k ofsajdu. Když se rozběhnou k půlící čáře, myslí si, že by měl gól platit. Jde o signál směrem k týmům, fanouškům nebo novinářům, ale vyhodnocení u videa žádným způsobem neovlivňuje.
První situace už byly k vidění v tomto kole. Například asistent Ivo Nádvorník nemával v zápase Slavie s Hradcem Králové, ale zůstal stát při gólové střele slávistického útočníka Václava Jurečky. VAR pak odhalil, že šlo o těsný ofsajd. Nádvorník měl tedy správný úsudek.
