Úmrtnost trenérů ve Spartě je vysoká. Trénovat letenský klub je rizikové

V období čtyř změn byl kapitánem a největší hvězdou Sparty kanonýr David Lafata. „Zažil jsem za pět let sedm trenérů. Ti čtyři v jedné sezóně, to bylo hrozné období pro mne i pro Spartu. Andrea Stramaccioni mě posadil na lavičku. Marně jsem se mu prací v tréninku snažil dokázat, že na hřiště patřím. Jen jsem střídal... Později jsem někde slyšel, nebo dokonce četl, že jsem tři trenéry odvolal, a přivedl si Radu, a když toho nahradil italský kouč, s nímž jsme si nesedli, tak jsem zlikvidoval i jeho... Děsná pitomost," smál se i po létech.

Téměř každý z příchozích trenérů při uvedení do funkce slyšel od klubového vedení slova o koncepční práci a čase na realizaci záměrů. Vítězslav Lavička a Zdeněk Ščasný dokonce dvakrát. Snad jen Michal Horňák, David Holoubek a Tomáš Požár věděli předem, že jsou na lavičce dočasně, než si vedení najde zkušenějšího kouče podle svých představ. Petr Rada sice splnil zadání ve zbytku jara, ale stejně musel uvolnit místo Stramaccionimu. Z jeho působení se Sparta vzpamatovává dodnes. Podobným šlápnutím vedle byl i Václav Jílek.

„Časté změny trenérů určitě nejsou dobré. Ale ono to není jen o trenérech. V zahraničí je běžné, že klub pracuje s nějakou koncepcí. Tu má na starosti sportovní ředitel. Ten si přivede trenéra, který odpovídá jeho představám. Když nejsou očekávané výsledky, skončí trenér a s ním i ředitel. U nás se jde tou jednodušší cestou. Vyhodí se trenér s jeho asistenty, a vše ostatní zůstává. Jako by nikdo jiný nenesl odpovědnost. Je to ode zdi ke zdi," míní Lafata

Je pochopitelné, že ve Spartě je hlad po titulech, kterých získala rekordních 36, ale za Křetínského éry jen čtyři (2005, 2007, 2010 a 2014). Vzhledem k investicím to je málo.

Nejúspěšnější byli v té době Jozef Chovanec, který získal na jaře 2010 titul a český Superpohár, přičemž už v roce 2008 zvedl nad hlavu domácí pohár. Tyto tři trofeje Vítězslav Lavička stihl během tří týdnů na jaře 2014. Michal Bílek jako první získal v samostatné české nejvyšší soutěži se Spartou double v květnu 2007.

Čtvrtý titul je už z roku 2005, podepsán je pod ním Jaroslav Hřebík, ale lví podíl na něm měl František Straka. Domácí pohár v této éře dokázali jako trenéři získat i Stanislav Griga na jaře 2006 a loni Václav Kotal. Za úspěch lze považovat i čtvrtfinále Evropské ligy z jara 2016, kdy týmu velel Zdeněk Ščasný.

„Je to málo. Chybí právě ta koncepce. Pokud klub ví, kam se chce ubírat, pak by k její realizaci měl hledat trenéra, který má předpoklady ji naplnit. A to mi ve Spartě chybí. Přišel trenér, který stavěl na starších zkušených hráčích, vystřídal ho jiný, který dával přednost mladým, což je v pořádku, pokud se mají od koho učit. Ale ani tenhle trenér nevydržel, a přišel jiný, který stavěl mužstvo převážně na cizincích. Ten mix by měl být vyvážený, což je věc trenéra a sportovního ředitele. Pavel Vrba má svoji prověřenou a úspěchy potvrzenou koncepci. Přál bych mu, aby dostal čas a prostor. On by mohl Spartu dostat opět na vrchol," konstatoval David Lafata.