Článek
Marbella (Od našeho zpravodaje) - Pravidelně cvičí. Denně mu hodinky ve zvlněné Andalusii napočítají dvacet tisíc kroků. Koupil si nové kecky na běhání. Objevil půvab padelu.
To vše stíhá s pracovními povinnostmi, které mu seberou největší část dne. Trpišovský jede naplno od počátku ledna, kdy se Slavií odcestoval na španělské soustředění. V noci na neděli ho skolila viróza, která řádí v sešívané výpravě.
V úterý by ale neměl scházet ve speciálu, který letí do Řecka na čtvrteční klání Evropské ligy proti týmu PAOK. Fotbalový kalendář se rozpíná, zatímco Trpišovský v červenobílém klubu načíná osmý rok.
„Kdybych nebyl ve Slavii, možná přemýšlím o pauze,“ přemítá. „Přiznám se, že jsem v ní jako fanatik a miluju příběhy, které se v ní dějí.“
Takže fotbalu nemáte dost?
Z celkového pohledu je to masakr. Především pro hráče, ale vlastně i pro všechny, co v něm pracují. Taky jsem si dřív našel čas, abych si pustil anglickou ligu, jindy zase italskou nebo El Clásico. Teď nemám šanci to stíhat. Místo toho koukám na béčko, na nové hráče, potenciální posily, na soupeře. Nebojím se říct, že pět šest hodin trávíme jenom tím, že koukáme na video.
Fotbalisté Slavie se připravují na soustředění ve španělské MarbelleVideo: Sport.cz
Slávisté měli na přelomu roku 14 dní volno, už jsou zase v zápřahu.
V tom vidím výhodu anglické ligy. V létě to zapíchnou a začnou za dva a půl měsíce. Myslím, že jedna dlouhá pauza je také cesta pro český fotbal. Neplatí to úplně pro velké kluby s reprezentanty. Jakmile není velký letní turnaj, dostávají hráči v Anglii regulérně šest týdnů volna. Pak sice jedou deset měsíců, ale je to lepší varianta.
Chodili by Češi na ligu 10. ledna, kdybychom okopírovali anglický model?
Pouštím se na tenký led, protože nejsem v termínech velký odborník. Beru to z trenérské praxe. S ligou začínat na konci února, zkrátit léto, přidat do něj zápasy, po sezoně dát jen krátkou přípravu. Je teplo, dobré terény, ale v červenci za ideálních podmínek odehrajeme čtyři ligové zápasy. Teď mluvím od srdce.
Ano?
Čím víc ligových zápasů ubereme v lednu nebo únoru a přidáme je do letních měsíců, tím líp. I kdyby to mělo být jedno nebo dvě kola. Letní pauzy natahovat nelze, české kluby hrají předkola evropských pohárů, které jsou pro ně životně důležité.
Trenér Ancelotti říkal, že možná nastává doba, kdy může dávat volno přetěžovaným hráčům i v rozjeté sezoně. Dovedete si to představit ve Slavii?
To neumím a upřímně si to nedokážu představit ani u Realu Madrid. Hele, Vinícius a Bellingham, dejte si dva týdny volno. Jedině snad, kdyby vedli ligu o deset bodů a měli titul v kapse. Jednou jsme měli jistotu před nadstavbovou částí a někteří hráči dostali na poslední dvě kola volnější režim. Je to ale výjimečné. Máme povinnosti vůči fanouškům i majitelům, kteří hráče platí.
Co byste jako advokát kvalitního fotbalu ještě zavedl?
Bojovali jsme za menší počet přerušení, faulů a zvýšení čistého času hry, což se v české lize povedlo. I díky rozhodčím a jejich stylu. Popohánějí gólmany, míň se zdržuje. Lepší se to, ale taky pořád budu bojovat za lepší trávníky. Kvalitu fotbalu tvoří to, na čem se hraje.
Inspirace z pohárů? Při nich opakovaně básníte o hřištích.
Tvrdím, že hřiště je vizitka klubu. Je jasné, že se vždycky něco nepředvídatelného může přihodit, ale v Česku to stále všude není ono. Třeba jde o kropení a mokrost trávníku, což je velký rozdíl oproti pohárům. V Evropě kropí dlouho před rozcvičkou. Když vejdete na hřiště, je mokré. Voda se vsakuje až postupně při zápase. V Česku vám trávník jen postříkají a v teple tráva nemůže být rychlá.
Co dál?
Líbí se mi, co zavedli v Anglii, kde umísťují náhradní míče na kužílky vedle hřiště. Skvělá věc! Každý si může balon vzít a hodit aut. Je to rychlé a spravedlivé. Proč to neudělat u nás? A i jinde? Mohl by to být standard, který nikomu nenadržuje.
Ještě slůvko k čistému času, na který jste v Evropské lize doplatili. Protivníci pochopili, že vás nesmí pustit k plynulejší hře?
Je to tak.
Proto jste v soutěži nad propastí?
Za to můžou i jiné důvody, hlavně neproduktivita. Před osmi lety nás při výjezdech v soupeřových bulletinech klidně označili za Spartu. Teď o nás soupeři vědí. Znají naši sílu, styl i hráče jako Bořil, Chorý nebo Oscar. Paradoxně je to horší, protože už nás nikdo nepodcení. Soupeři se nechtějí pouštět do závodů a mrzí mě, že jim to rozhodčí umožňují.
To je k vzteku, že?
Na podzim byly v pohárech nepochopitelné zápasy, kdy brankář při první možnosti vezme balon a trvá mu minutu, než ho pošle do hry. Desetkrát za sebou to zopakuje a až v 70. minutě za ním běží rozhodčí, aby ho pokáral. A v nastavení mu ukáže žlutou, protože celý zápas opravdu zdržoval.
Očekáváte podobný pohled ve čtvrtek v Soluni?
Asi ano, ale mluví ze mě podzimní zkušenost s rozhodčími, která je fakt negativní. Lidi si najdou čas, zaplatí nemalé peníze za vstupenku. Přijdou se bavit, ale nejde to, protože se na hřišti nic neděje. Je to až nedůstojné. S Ajaxem a Fenerbahce doma to byl fakt extrém.
Myslíte v Evropské lize dál na postup?
Jo, jo.
Není spíš priorita ligový titul s přímým postupem do Ligy mistrů?
Stoprocentně, ale rozhodně bojujeme dál. Teď jdeme na PAOK, bude to play off, které musíme vyhrát. Po něm přijde Malmö, další zápas play off, který zároveň bude i generálka na ligu.
Jste blízko titulu?
Chvíli počkejte, než to trochu propočítám. (zamyslí se) Máme sedm bodů náskok, ale šestnáct kol od titulu je stále strašně daleko. Nepropočítávám to, vzpomeňte na minulé sezony. Stávalo se, že vedoucí tým má klidně dvojnásobný náskok, ale na konci si nemohl být jistý. Vlastně ani nevím přesně, kolik bodů máme na Spartu.
Třináct.
Vidíte, nezajímá mě to. Vím ale, že jedeme na Spartu i do Plzně, k tomu bude nadstavba. Můžete se mě ptát, ale nekalkuluji. V hlavě mám, že chceme z každého kola vytěžit maximum. Chci, abychom na jaře získali nejvíc bodů ze všech. Když se to povede, budeme mistři. Jaro beru jako samostatnou a specifickou soutěž.
Na jeho konci už třikrát slavil titul někdo jiný. Zvyšuje to motivaci?
Cítím obrovskou zodpovědnost vůči novému majiteli. Mám vlastní sny a ambice se Slavií, které jsem si už naplnil. Teď chci, aby si na to sáhli i lidé, kteří nezažili titul nebo Ligu mistrů. Moje největší motivace je, aby pan Tykač zažil podobný pocit. Tři sezony bez titulu je dlouhá doba i proto, že jsme ho předtím získali třikrát za sebou.
Cítíte od nadřízených tlak?
Neřekl bych.
Bude Slavia lepší než na podzim?
To bych potřeboval křišťálovou kouli, abych odpověděl. Ještě pořád běží přestupní termín a uvidíme, co se vyvrbí. Odpočítávám dny a hodiny k 31. lednu.
Slavii opustil brankář Kinský. Mohl jste mít jako trenér právo veta?
Určitě ne, nešlo to. Neumím si představit, že bych si u nějakého odchodu dupnul, aby hráč zůstal. Snad bych mohl zatlačit na vedení, aby přivedlo adekvátní náhradu. Za Tondu jsem měl obrovskou radost.
Proč?
Byl jsem u toho, když jsme Tondu v sedmnácti přiváděli. Seděl jsem za bránou při poháru na Admiře, když chytal za Duklu. Pustím si televizi a vidím, jak ten samý kluk chytá proti Liverpoolu. Přiznám se, málokdy jsem při sledování měl takové cukání. Vnímal jsem, jako by pořád chytal za nás. Jen proti němu stál Liverpool. Je to krásný příběh, Premier League, mladý kluk, velké peníze. Těší to i mě.
Není vám přesto líto, že odešla mimořádná kvalita…
… ale i mimořádný člověk! Pamatuju si, když chytal za Pardubice a v týdnu jsem mu zavolal. Bylo mu čerstvě dvacet, ale měl tak vyspělé názory, až jsem si pomyslel, že mluvím se zkušeným trenérem. Budu hodně odvážný, ale jsem přesvědčený, že Tonda má parametry, aby se stal nejlepším gólmanem v české historii. Taky vím, jaký má sen. Neprozradím ho.
Že by Real Madrid?
(pousměje se) Česká brankářská škola měla fantastická jména, ale tvrdím, že Tonda bude časem nejlepší ze všech. Chytal rok a půl ligu, ale udělal si v ní takové jméno, že ho koupí Tottenham z Premier League.
Před sezonou se s ní a Liverpoolem po devíti sezonách rozloučil váš trenérský idol Klopp. Není to určitý signál i pro vás?
Že mi chcete podsunout, abych se na to vykašlal? (usměje se) Snažím se žít přítomností, protože ve fotbale může být během jednoho měsíce všechno vzhůru nohama. Bůh ví, co bude za půl roku. Koukněte na Kinského. Loni na jaře v Pardubicích, teď čelil Arsenalu. Klopp je starší než já, ale chápu ho, protože byl devět let v klubu, který zpravidla bojuje každý rok ve všech soutěžích o finále. Nápor a zápřah je daleko větší.
Dá se to srovnat se Slavií?
Miluju příběhy kolem sebe. A pořád přibývají. Kinský, Jurásek, Pech, Diouf. To mě naplňuje. Od první chvíle ve Slavii mě taky zajímá hranice, kam si až sáhneme a kam se český klub vůbec může dostat. Neskutečně mě baví, že přijedeme do Frankfurtu, do Bilbaa nebo na AS Řím a všichni vás v těch velkých klubech uznávají.
Ať ještě úplně neutečeme od Kloppa.
Vím, jak říkal, že by taky chvíli chtěl žít jako normální člověk. Chtěl být táta a manžel. Když mu paní řekne, že koupila lístky na koncert, který se koná za dva týdny, aby nemusel koukat do kalendáře, co má zrovna za zápas. Rodinné oslavy se podřizují zápasům, tréninkům nebo přípravě. Anebo třeba ani nemůžete říct dopředu termín, protože ještě nepřišlo rozlosování.
Paní Kloppová také choti nakázala, ať se zlepší v tanci a vaření. Vy máte podobná přání z obyčejného života?
Fascinuje mě hra na piano. Babička měla klavír. Snažil jsem se ťukat na klávesy, ale nešlo mi to. Viděl jsem brankáře Martina Dúbravku nebo Lukáše Provoda a umím si představit, že bych se to chtěl naučit. Občas mám i takové myšlenky.
Jaké?
Chtěl bych mít volný týden, který bych si pěkně poskládal. Dvakrát klavír, třikrát na angličtinu. Taky bych si zacvičil, zaběhal, vyjel na kolo. Jako školák s kyselým obličejem posloucháte, že máte kytaru nebo angličtinu. Teď by si z toho člověk udělal životní náplň.
Plán do budoucna?
Kdo ví. Teď mám fotbal, který mě pořád děsně baví!
