Článek
Poslední zápas podzimu jste hráli 15. prosince. Jak moc jste během devíti dnů do Štědrého dne odpočíval a řešil sváteční dny?
Doba to byla hodně krátká, dárky jsem sháněl těsně před svátky. Hráč to má snadné, protože splní povinnosti a nastoupí na dovolenou. Ve sportovním úseku jsme ale řešili hodně věcí jako soustředění, jeho náplň, jména soupeřů pro přípravné zápasy, skládání kádru, výběr hráčů z juniorky. Volna moc nebylo. Vlastně až od čtyřiadvacátého do devětadvacátého. To je nejklidnější období roku, kdy mám vážně volno.
Takže jste odložil telefon a vůbec nic kolem Slavie neřešil?
Celý rok se rodina přizpůsobuje mému programu, takže během svátků nevyvíjím žádnou aktivitu a jen plním přání okolí. Táta je silně věřící, od dětství mám tudíž zažité, že se určité věci u nás v rodině dodržovaly. A možná i proto mám Vánoce zakódované jako výjimečný čas patřící rodině. Je to pro mě vzácné období klidu, kdy jsem pánem svého času a můžu se bezvýhradně věnovat lidem kolem sebe.
Hlídal jste si stravu, aby kila nevyletěla? Nebo jste si vánoční pochutiny dopřával podle libosti?
Nejsem aktivní konzument, neobcházím špajz nebo ledničku. Ale na druhou stranu nejsem vybíravý. Když na stole něco je, tak to sním. Takže klíčové je uhlídat lidi kolem, aby mi nic nepodstrojovali. Problém je, že kam člověk přijde, tak tam je cukroví nebo různé jiné dobroty. A v tomhle období se téměř výhradě jedná o nejkaloričtější a nejméně zdravé pokrmy. V pětadvaceti jsem se kontrolovat nemusel a ládoval se podle libosti. Dneska je situace jiná. I proto chodím pravidelně běhat. Klidně i na Boží hod. Na podzim jsem ale měl problém se zánětem kotníku, takže jsem se o svátcích musel omezovat. V jídle i v běhání.
Kontrakt ve Slavii máte do konce roku 2020. Na podzim se objevily informace o zájmu klubů ze zahraničí. Uvažoval jste, že si jako pomyslný dárek nadělíte změnu působiště?
Ani na vteřinu! Je fakt, že nějaké možnosti naskakovaly v průběhu podzimu, když jsme ukrajovali utkání v Lize mistrů. Zástupci určitých klubů dokonce dorazili osobně do Prahy. Ale já nad nabídkami vůbec nepřemýšlel. Nechtěl jsem nikam odejít a nechci. Jsou dva primární důvody, proč dělám fotbal. Mám ho rád a chci, aby lidé z mojí práce byli šťastní a spokojení. Mám pocit, že ve Slavii se to tak děje, tudíž nemám důvod odcházet.
Rok 2019 byl v podání Slavie výjimečný. Získali jste double, přidali triumf v československém Superpoháru, postoupili do čtvrtfinále Evropské ligy a po dvanácti letech vybojovali Ligu mistrů. Je možné takových dvanáct měsíců překonat?
Na domácí scéně těžko, prostor pro zlepšení ale vidím na mezinárodním poli. V Evropě bylo sice všechno úžasné, ale tam je možné si dávat větší cíle. Projít třeba dál než do čtvrtfinále Evropské ligy. Snem je zopakovat si účast v Lize mistrů a dosáhnout v ní na vítězství.
To bylo vaše novoroční fotbalové přání?
Poskládali jsme generaci hráčů, která je ohromně silná. Výjimečná! A může hodně dokázat i na mezinárodním poli. Moc bych si přál, aby náš současný kádr doznal minimálních změn. A samozřejmě tím největším přáním je, aby v Edenu zůstal Honza Nezmar. Svoje fungování bez něj si neumím představit. Ale nedokážu si představit ani fungování Slavie bez Honzy Nezmara. Jeho záběr je obrovský. Myslím, že pro běžné fanoušky naprosto nepředstavitelný. Honza se věnuje áčku, béčku, mládeži, vedení skautingu, prodlužování smluv, budování infrastruktury. Je složité najít člověka, který fotbal hrál na nejvyšší úrovni, rozumí mu, a ještě má nejvyšší ekonomické vzdělání.
