Článek
„Po Novém roce mi zavolal pan Csaplár, jestli se nechci podívat, jak válí v lese s pilou. Nechal jsem se zlákat a už jsem u toho zůstal. Baví mě to," říká Janů. Kouč, s nímž na jaře 2002 dobyli pro Liberec historický titul, ho do kácení úspěšně zasvětil. Teď už Janů dokáže sám skolit i statného listnáče.
„Kácení stromů zase není atomová fyzika. Když se člověk umí postavit k práci, naučí se to. Neříkám, že řezat umím, ale nohu ani ruku jsem si zatím neuřízl. Takže dobrý," culí se 46letá ikona Slovanu, která práci v lese bere jako životní výzvu. „Jsem zvyklý pracovat nohama, teď je řada na rukách. Dostal jsem v životě další kartu, chci umět i něco jiného než fotbal," podotýká Janů.
Co mu vychází, když srovná práci v lese s fotbalem? „Těžko lze srovnávat, nicméně obě profese jsou nesmírně náročné. Profesionální sport znamená zápřah sedm dnů v týdnu, na prstech jedné ruky bych spočítal volné víkendy za posledních třicet let," uvádí Janů.
Uhranul ho les natolik, že se na jeho úkor vzdá milovaného fotbalu? „Až se situace zklidní a práce ve fotbale bude zase hodně, bude složité skloubit ji s kácením. Rozhodnu se podle situace," tvrdí Janů, který přiznává, že trenérští kolegové ze Slovanu si z něj občas vystřelí. „Když přijdu na stadion, vtipkují, co tady dělám, proč nejsem v lese," dodává u Nisy populární Pady.