Článek
Trenér Trpišovský netajil, že proti Baníku vás postavil i proto, že právě z Ostravy jste do Slavie přišel, takže spoléhal i na vaši zvýšenou motivaci. I vy jste ji pociťoval?
Pro mě bylo tou největší motivací, že jsem mohl po čtyřech měsících zase nastoupit v základu a ukázat trenérovi, že jsme nachystaný a mohu hrát s kýmkoli.
I v pohárové odvetě Evropské ligy se Sevillou, v níž nemůže nastoupit vykartovaný Coufal? Věříte, že jste si gólem a asistencemi řekl o místo v sestavě i pro čtvrteční utkání?
To by měla být otázka pro trenéra. Mně šlo o to, aby viděl, že připravený jsem.
Slávisté měli důvod k radosti, Baník z Edenu vyprovodili čtyřgólovým debaklem.
V samém úvodu střetnutí se vám ale muselo pořádně zajiskřit před očima, když jste se hlavami srazili s Fleišmanem...
Bylo to nezaviněné, protože oba jsme se vrhli po balónu hlavou a ve vzduchu se srazili. Já to odnesl boulí, Jirka roztrženým čelem, ze kterého mu začala téct krev.
A právě v ten moment, kdy mu obvazovali hlavu a Baník hrál jen v deseti, jste udeřili a dali první gól. Nevyčítali vám to bývalí ostravští spoluhráči?
Jen jsme se po zápase, který jsme až v samém závěru dotáhli k jednoznačnému výsledku, pozdravili, takže na to nepřišla řeč. Pravdou ale asi je, že v tu chvíli jim jeden hráč mohl v obraně chybět.
Lukáš Masopust slaví vstřelenou branku Baníku Ostrava.
K jednoznačnému výsledku jste ho pomohl dotáhnout hlavně vy, neboť jste už v nastaveném čase přidal třetí gól, který jste ale vlastně neslavil.
Nepřipadalo by mi to vhodné. V Baníku jsem vyrostl, vychovali mě tam, nosil jsem dokonce kapitánskou pásku, takže k němu mám pořád velký respekt.
Před druhou Plzní teď už respekt mít nemusíte, když máte na prvním místě tabulky zase šest bodů k dobru.
Tam jsme tři body ztratili, takže jsem rád, že jsme Plzni zase odskočili. Když ale budeme předvádět fotbal, jaký převádíme a dívat se především sami na sebe, nemusíme se strachovat nikoho a před ničím.
