Článek
Mezi fotbalisty je raritou. Ti se obvykle po skončení profesionální kariéry vrhnou spíš na golf, ovšem Tomas Radzinevičius se dal na lukostřelbu.
„Už jako malý jsem v Litvě strašně rád lukem střílel. Ale jen obyčejným, který jsme si s bratrancem vyráběli z větví. A když se teď v Česku naskytla možnost koupit si luk, hrozně mě to lákalo, pořídil jsem si ho a začalo mě to strašně bavit,“ vysvětluje rodák z litevského Marijampole, který v české lize odehrál v dresu Liberce, Kladna a Českých Budějovic 64 zápasů a celkem v nich nasázel devět branek.
Pořídil si kladkový za téměř třicet tisíc korun. „Patří k nejmodernějším. Střílím docela silným lukem. Natáhnout luk o síle 65 liber není jen tak a je to těžké pro někoho, kdo neumí techniku. Ale zatím to dávám a střílím tímhle silným. Až čas ukáže, třeba za pět deset let půjdu do slabšího,“ plánuje hráč, jehož trénovali například Vítězslav Lavička, Ladislav Škorpil, Miroslav Koubek či František Straka.
Do Česka přišel před téměř dvaceti lety, v tuzemsku se nakonec usadil. Bydlí v Oldřichově v Hájích u Liberce a občas si jde ještě zahrát za nedalekou Novou Ves hrající 1. B třídu. Hlavně teď však závodně střílí lukem.
„Nejprve jsem jen střílel u sebe doma na zahradě na terč. Ale pak jsem se seznámil s majitelem jednoho lukostřeleckého klubu v Chrastavě, pokecali jsme a stal jsem se členem klubu. Jsme teď dobří přátelé, občas spolu chodíme i trénovat. Nakonec jsem si udělal i závodní licenci a začal střílet i závodně,“ usmívá se Radzinevičius.
Jelikož luk je zbraň, licenci k závodění potřebuje. Rozlišuje se terčová, terénní a 3D lukostřelba. Radzinevičius se věnuje té poslední, při které se střílí na trojrozměrné figuríny zvířat v životní velikosti. „Terčová lukostřelba je jednotvárná. Tam střílíte ze stále stejné vzdálenosti 50 metrů na terč. 3D lukostřelba se mi líbí více, protože se střílí v lese na figuríny zvířat z různé vzdálenosti, kterou musíte sám odhadnout. Je to pro mě zajímavější,“ vysvětluje Radzinevičius, který byl dvakrát (2003 a 2015) vyhlášen nejlepším hráčem litevské ligy.
S šípy a kladkovým lukem soutěží teprve jeden rok, ale už se prosazuje v Českém poháru. „Má osmnáct kol, ale bohužel s mou prací je to strašně složité, protože na každý závod nemůžu, takže mi z nějakých kol chybí body. Bohužel mi teď o pár dnů nevyjde ani mistrovství ČR… Tak snad příští rok. Uvidíme, jak dopadne Český pohár. Po sedmém kole jsem zatím podle bodového zisku druhý,“ vysvětluje Radzinevičius, který se aktuálně živí na kanálech v Antverpách, kde zásobuje velké tankery naftou.
„Celý život jsem hrál fotbal a bylo pro mě hodně těžké najít si nějakou dobře placenou práci. Zkusil jsem na doporučení svého souseda tohle a už to dělám třetím rokem,“ říká bývalý hráč se zkušenostmi i z polské či maltské ligy.
Vždy tři týdny je doma, tři týdny v Belgii. „Z pohledu rodiny je to hodně těžké. Bohužel manželka musí s dítětem, byť teď už skoro puberťákem, zůstat vždy skoro měsíc sama. Máme barák, kde je taky vždy hodně práce,“ konstatuje.
Přesto si čas na milovanou lukostřelbu ušetří. A že v ní bude tak dobrý, rozhodně nečekal. „To je jasné, střílím teprve krátce. Nevěřil jsem, že by se mi mohlo takhle dařit. Jenže jsem ten typ, že jakýkoliv sport dělám naplno,“ uzavírá.
