Článek
Bylo jeho zvyklostí, že si s hráči v bagu zablbnul. Podle očitých svědků zůstal v osudný den trenér v bagu příliš dlouho a za trest musel válet sudy. A jak ho Bořil přeskakoval, tak kouče kopačkou trefil do nosu.
„Jelikož je tam Honza Bořil, tak jsem se zpátky do baga ještě nezapojil. Nerad bych si zranění zopakoval," usmívá se Jindřich Trpišovský.
Hned v Portugalsku musel podstoupit operaci, ale dal se rychle do pořádku. Ještě před prvními mistrovskými zápasy mohl odložit i preventivní kryt na obličej.
„Trenér by se do baga vrátil jen s batmanovskou maskou. Tak doufám, že si ji vezme," kření se provinilec Jan Bořil.
Den po pohárovém utkání s Genkem (0:0) o události z Portugalska poprvé sám promluvil.
Brousek v rouše neviňátka
„V nemocnici se ukázalo, že už měl nos jednou zlomený a blbě se mu dýchalo. Já trenérovi vlastně pomohl, že jsem ho dorazil a oni mu nos spravili, takže může dýchat," bere na sebe vyhlášený brousek roucho neviňátka.
V první chvíli vůbec netušil, že kouče trefil. „Až když jsem se zvedal, tak trenér se nezvedal... Říkám: Co je, tréňo? Pak jsem viděl, že je v kaluži krve a doktor hned mával, že musí jet do nemocnice. Trenér sám věděl, že to je zlomené. Zahrál si jen pět minut," culí se obránce.
„Je lepší, že se zranění přihodilo mně, a ne nějakému hráči. Už se cítím absolutně v pořádku, vizuálně ne, ale v ničem mě to neomezuje. Pokud se zase nepotkám s Honzou...“ stěžuje si Trpišovský naoko.
Sedm žlutých už před Plzní má
V Edenu zkrátka platí, že kudy Bořil chodí, tam ani tráva neroste. Zranění trenéra mu prošlo bez trestu.
„Akorát kluci si ze mě dělají srandu. Vědí, že jsem důrazný a nikdo proti mně nechce hrát. Se mnou jo, ale proti ne.“
Není divu, že k nedělnímu šlágru do Plzně vyrazí pod hrozbou trestu za případnou osmou žlutou kartu.
„No bóže, v nejhorším si dva zápasy odsedím a pak se, doufám, hned zase vrátím," ujišťuje brusič Bořil, že když se na hřišti kácejí stromy, létají i třísky...