Článek
Jak složité je být v Jablonci trávníkářem?
To je něco hrozného! (směje se) Složité je to zejména v lednu a únoru, obzvlášť když pracujete na nejvýše položeném stadionu nejen v republice.
Jak se vám v zimě před zápasem spí?
Někdy toho ani moc nenaspím, budím se každou hodinu. Vždycky chceme, aby se zápas odehrál a všechno jsme zvládli. Ale někdy s tím stejně nic neuděláte.
Co je vaše nejhorší noční můra coby trávníkáře?
Určitě počasí. Pořád ho sledujeme, abychom měli přehled o situaci a nějaký výhled. Ale strašně těžko se to odhaduje. V předpovědi vidíte, že bude hezky a ono chumelí.
To je případ i posledního utkání se Spartou, který bylo pád hodin před výkopem odloženo. Podle předpovědi měly být minimální sněhové srážky.
Mělo to tak být. Ono se těžko odhaduje, jestli spadne pět, deset nebo patnáct centimetrů. To nikdo neví. Navíc v sobotu bylo krásně, zápas by šel odehrát. Ale v neděli už napadlo přes třináct centimetrů sněhu. Na hřiště nemůžete ničím najet, protože ho zničíte. Někdo říká, že má přijít sto lidí a vzít hrabla, jenže pak hřiště bude po vyklizení zlikvidované stejně, jako by se hrálo. Při tání je celé hřiště jedna voda.
Lze tedy vůbec něco dělat s tím, když den před zápasem napadne dvacet centimetrů sněhu a přitom nemrzne, takže nejde odklidit těžkou technikou?
S tím nic neuděláte. Když bude pořád chumelit a vrstva bude přibývat, tak je to v prčicích. Sice sníh bude odtávat, nějaký centimetr za hodinu, ale musí přestat sněžit. Topení pod hřištěm slouží především k rozmrazení celého profilu hřiště, vegetační a drenážní vrstvy. A tím propustnosti těchto vrstev pro vodu. A jestli si někdo myslí, že napadne v únoru dvacet centimetrů sněhu a za půl hodiny bude hřiště suché, tak nebude. To nejde.
Nepomohl by výkonnější vyhřívaný trávník či drenážní systém?
Vyhřívání není samospásné. Trávě nestačí k plnému rozvoji přiměřená teplota půdy se závlahou a živinami. Nutná je také intenzita světla, což tady v zimě také není. Kolik dnů v zimě tady svítí slunce? Moc toho není. Neprobíhá fotosyntéza, protože jsou krátké dny a intenzita světla je slabá. A tráva neroste, protože není vegetační období. V Jablonci tady končí obvykle okolo října, takže ani závěr podzimní části už nic nevyroste pro jarní část. A v jarní části to pak taky trvá dlouho, než začne tráva růst. Tedy když hřiště při zápase zničíte, neobnovuje se. Za zimu tady projde hřištěm běžně jeden a půl až dva metry srážek, takže podloží je hodně nasáklé a voda nezvládá tak rychle odtékat při takovém množství.
Co hřiště zakrývat plachtami?
Plachty jsou dobré. Používají se hlavně pro udržení tepla z vyhřívání, jsou částečně propustné, ale nesmí na ně sněžit. Plachtou se hřiště ochrání například před velkým mrazem. Jde o takové velké pásy, asi sedm metrů široké a sedmdesát metrů dlouhé. Před položením je manipulace snadnější, ale když je plachta mokrá, tak jsme měli problém v osmi lidech je sbalit a odnést. Jinak jsme tady tři lidi, co se starají o hřiště. Když na ně napadne sníh, musí se odstranit a odvézt mechanicky.
A možnost zastřešení?
Střechu tady jen tak nepostavíme, a navíc by to zase omezilo přísun světla, což by byl pro trávu velký problém zase v letních měsících. V minulosti tak před patnácti lety jsme taky zkoušeli při velkém spadu sněhu vzít pluh, zapřáhnout auto a dávali jsme ho pryč. A hřiště bylo stejně zničené. A když je velký spad takhle ráno, tak to za den nevyřešíte. Teď jsme dělali třeba branková území a pokutové území hrablem. Není to tak jednoduché, jak si plno lidí myslí.
Situace v Jablonci před plánovaným zápasem se Spartou...
Jste ve spojení s kolegy z ostatních klubů, radíte si?
Jsme, samozřejmě. Voláme si a bavíme o možnostech. Nejvíce z Liberce, Teplic a Olomouce, ale i jinými. Každý má nějaké poznatky, člověk se pořád učí. Když vám někdo něco poradí nebo naopak vy můžete pomoct někomu jinému, jedině dobře. Nejblíž je sice Liberec, ale když v Jablonci napadne patnáct centimetrů, tak tam je na hřišti pět. Ale voláme si a bavíme se o možnostech.
Záleží tedy hlavně na nadmořské výšce?
Je to tak. Ale jiné zimy byly ještě horší, ale nikdy jsme nezačínali v lednu nebo v únoru. Třeba až začátkem března. Leden a únor v Jablonci je katastrofa. To je jako loni s Příbramí... V minulosti také jarní část soutěže začínala našimi venkovními zápasy, třeba dvě kola jsme byli venku. Takže i když se začínalo ke konci února, tak doma jsme hráli třeba až okolo poloviny března. To bylo něco úplně jiného.
Nepřijde vám jako trávníkářovi sci-fi, že člověk má teoreticky možnost jít na Jizerskou 50 a ve stejný den na fotbal?
Je to sci-fi! Když to řeknete někomu, kdo o tom tolik neví, tak vám řekne, že to není ani možný. Tady jdete kousek na Padesátku a odpoledne tady hrajete fotbal. (kroutí hlavou)
Kolik zhruba už letos stála příprava hřiště?
V letních měsících to není tak dramatické. Ale největší náklady jsou v zimě, jen ta letošní nás stála v řádech několik milionů korun a zima pořád neskončila.
