Článek
„Překvapivému, nečekanému, úžasnému. Vždyť před rokem jsme zachraňovali pátou příčku v posledním zápase a nikdo z nás ani z vás si nemyslel, že bychom v další sezoně bojovali o titul. Natož že bychom ho získali," uvážlivě hledal slova kouč, kterého si plzeňský boss Adolf Šádek vybral, aby s Viktorií svedl to, co před ním dokázali Pavel Vrba, Miroslav Koubek a také Karel Krejčí.
„Neskromně řeknu, že udělal dobrý krok. Nejspíš lepší, než Sparta, která si vybrala Pavla Vrbu. Čímž netvrdím, že rozhodnutí letenského vedení nebylo správné. Na koho jiného měla ukázat a vsadit, když ne na obrovsky úspěšného kouče a nejlepšího trenéra desetiletí?!" uvážlivě pronášel Michal Bílek.
Sezona v plzeňských službách mu totiž stačila, aby svého pokračovatele u české reprezentace v ligové konfrontaci trumfnul. Vrba ve Spartě předčasně skončil, zatímco sedmapadesátiletý Bílek slavil ve středeční noci v mladoboleslavském azylu královéhradeckých „Votroků" titul.
Po mistrovské korunovaci se Spartou před patnácti lety druhý ve své kariéře.
„Na Letnou jsem přišel v rozehrané soutěži, a navíc v době, kdy pro Spartu existoval jediný cíl - získávat tituly. A já s ní získal double, což byl sice obrovský úspěch mužstva i můj, ale zároveň také jen splněné zadání. Splněný úkol. V Plzni mé zadání znělo vybojovat účast v předkole evropských pohárů, a nakonec z toho je titul," ohlížel se očividně dojatý kouč za svými mistrovskými štacemi.
To slovo své mu však přes rty moc nešlo, protože za vším viděl hráče. Tým, který sice zformoval a naladil na vítěznou tóninu právě on, ale jenž měl hlavní zásluhu na tom, že do Plzně putuje už šestý mistrovský titul.
„Proto jsem rád hlavně za kluky, kteří odvedli fantastickou práci. Poctivou, zodpovědnou, takže předčili jak Spartu, tak i Slavii. Zaslouží si, aby si teď užívali obrovskou euforii a radost," ukazoval Bílek v první řadě na své svěřence.
„Vždyť v dosavadním průběhu soutěže prohráli jen dva zápasy - se Slavií a v základní ligové části s Hradcem. Se Spartou jsme získali sedm bodů, Slovácko jsme porazili třikrát, dostali jsme ze všech mužstev nejméně gólů, protože jsme zodpovědně bránili, a přitom nás navíc mockrát podržel Jindra Staněk," snažil se plzeňský kouč shrnout, proč právě jeho tým vystoupil na ligový piedestal a ukončil tříletou nadvládu dominantní pražské Slavie považované za suveréna, jenž bude kralovat přinejmenším celé desetiletí.
Ve středu ovšem sešívaní dokralovali.
Trika a červené kšiltovky s nápisem „Mistři 2021/22" na sebe navlékli plzeňští fotbalisté. Už v Mladé Boleslavi, a tudíž kolo před koncem soutěže.
I trenér na sobě triko měl a čepici si také narazil.
„Neměl jsem vůbec tušení, že jsou nachystané. A jsem rád, že jsem to nevěděl. Vzpomněl bych si určitě na Spartu, kde jsme měli tři kola před koncem ligy náskok čtyř bodů, a nakonec jsme titul nezískali," vybavil si kouč čerstvého mistra nevyvedený závěr letenského angažmá.
Teď už s úsměvem, protože angažmá ve sparťanských službách titul s Plzní trumfuje. V Bílkových očích určitě. A v očích objektivních fotbalových fanoušků sledujících trenérovu práci a tažení jeho týmu také.