Teď jdu po Horváthovi! Petržela dá ještě sezonu, chce překonat rekord. Co řekl o Limberském?

Před týdnem jsem předskočil Davida Lafatu, teď jdu po Horvim (Horváthovi), což už stojí za to. Mám v hlavě, že bych se chtěl posunout na první místo. Záleží ale na mnoha okolnostech, především na zdraví.

Cítím se v pohodě. Nechystám se končit, budu se o rekord rvát. Smlouva se Slováckem se mi automaticky prodlužila o rok. Mám v ní klauzuli, že pokud v sezoně odehraju určitý počet zápasů, kontrakt se prodlouží. Takže snad rekord udělám. Může se ale klidně stát, že přijde nějaký borec, který bude lepší než já. Musím ale zaklepat na zuby, jsem dost vytížený. Nechci vůbec úlevy při náročném programu. Pokud by byly, měl bych tendence ulevovat si pořád. Potom je člověk náchylnější i na zranění.

Myslím, že jsem přece jen trošku zpomalil, rychlost jde dolů. Ale ne tak markantně, jako u jiných starších hráčů. Nemám pocit, že bych byl v situacích později. Všichni mi sice tvrdí, že jsem furt rychlej, ale já vím, že pohyb je jiný než v osmadvaceti. Ale česká liga se dá pořád zvládnout. Když chcete držet s mladými, musíte dělat všechno, co oni.

Bolí. Dřina se vám ale potom vrátí na hřišti. Stíháte.

Vůbec, na tohle jsme už přece jenom staří. Každopádně Limba vypadá výborně fyzicky i herně, svoje si odehraje vždycky.

Určitě. Bylo by zbytečné končit, když pořád stačí. I když mi tvrdí, že už to nedává. Ať hraje dál. Vždyť fotbal je náš život, hrajeme ho odmala.

Je divné, když proti sobě hrajeme. Zažili jsem toho strašně moc, bydleli jsme spolu roky na pokoji při soustředěních. Sice jsme si proti sobě vždycky zahrát chtěli, ale je fakt zvláštní stát proti nejlepšímu kamarádovi. Občas na hřišti něco prohodíme, ale jen pár slov. Máme k sobě respekt, nechceme si udělat zákeřnost. Limba na mě hraje tvrdě, teď v Plzni mi dal v desáté minutě koňara. Abych ho nezlobil.

Jde o jednu z variant. Pan Šádek (majitel Viktorie - pozn.) říká, že my dva jsme jeho děti. V Plzni už pracují Baky a Kolda. Na stole tato věc není, ale když jsme hráli na jaře v Plzni, řekl mi pan Šádek, ať hraju, co to půjde. A pak že se mnou počítá. Teď nad tím nepřemýšlím, chci rekord. Co bude potom, nevím. Asi bych se tím zabývat měl, věk na to mám. Ale nejančím, pořád se cítím jako hráč. Když jsem Limbovi řekl, že možná zůstanu na Moravě, odpověděl mi, že sedne do auta a přijede si pro mě.

Jasně. Od té doby jsme spolu s Limbou pořád. Nahrával jsem mu tenkrát na gól proti Brazílii, za kterou hrál Dany Alves. Dodnes mu ten moment připomínám.

Právě. Z legrace jsem mu pak říkal: Nic mi nepošleš, ani drobné. Přitom jsem ti nahrál na gól, kterým ses prodal o Itálie. Nedávno Limbovi poslal kamarád ten gól na mobil. Dívali jsme se, smáli jsme se. Bohužel už je to fotbalový pravěk, kariéra utekla rychle.

Když si vzpomenu, jak jsem jako mladý přišel do týmu... Nebe a dudy oproti dnešku. Já se ale necítím jako mazák. Abych na kluky řval nebo se povyšoval? Kdepak. Mají ke mně přirozenou úctu, pustí mě třeba dřív na masáž.

Nejsem takový. Spíš za každým dojdu osobně. Povím mu v klidu, jak daný problém vidím já. Neřvu na nikoho před celou kabinou.

Emoce mám pořád stejné, jsou pořád ve mně. Až je ztratím, skončím. Jít zápas jen odehrát, bez emocí, je špatně. Potom ze sebe nedostanete maximum. Nedávno v Boleslavi jsem měl zase cvrčka. Tohle prostě vyplyne ze hry. Rozhodčí na vás nepískne faul, soupeř vás popíchne, situace se vyhrotí. Ale zkratům se už vyhýbám.

Ano. V první sezoně jsme skončili devátí, teď se pereme o čtvrté místo, ze kterého se jde do předkol Evropské ligy. Máme už jistou novou Evropskou konferenční ligu. Po takové sezoně by však už bylo zklamání, kdyby nám čtvrté místo uteklo.

Nádherná doba. Sen, pohádka. Nejde zapomenout. Stáli jsme proti Barceloně, Realu, Bayernu, Manchesteru City, AC Milán... Proti největším evropským klubům. Když vidím v televizi Camp Nou nebo San Bernabeu, hned si vzpomenu, jak jsme tam s Viktorkou hráli. Přál bych Slovácku, aby atmosféru evropských pohárů zažilo. Cesta do základní skupiny je ale strašně těžká.

Plzni bych tohle zase přál, ale je složité navázat na naši éru. Musí se sejít spousta věcí. Aby si všechno sedlo, zapadlo dohromady. Hvězdy vám musejí být nakloněny. Úspěch však nepřišel hned, museli jsme si počkat tři roky. Pak jsme to valili. Něco takového teď zažívá Slavia.

Byl jsem zaskočený, šlo o rychlou akci. Asi byl tento tah na místě. Pan Šádek má k Viktorce vztah, má tam srdce, pro klub dýchá. Chce pro Plzeň to nejlepší. Upletl si ale na sebe bič, bude mít hoňku, makačku, aby klub udržel mezi českou elitou. Držím mu palce.

V první chvíli, co jsem se dozvěděl, že jde do Sparty, jsem si pro sebe říkal: Co to udělal? Ale s odstupem času jsem změnil názor. Trenéřina je prácě jako každá jiná. Pokud dělníkovi zavolají z jiné fabriky, že mu dají dobré podmínky, půjde také. O tomhle se mluví, protože fotbal lidi sledují, je propíraný v médiích. Panu Vrbovi bych Spartu nezazlíval.

Píšeme si, voláme. Je mi líto, když ho vidím nešťastného po nepovedeném zápase. Vím, co do toho vkládá energie, úsilí. Sparta je velký klub, chce jenom vyhrávat, tlak na trenéra je značný. Podle mě Sparta pod Vrbou půjde nahoru.