Článek
Nejprve mu gól šílenou chybou nabídl hradecký brankář Vilém Fendrich, jenž mizerným odkopem nahrál Peteru Olayinkovi, a nigerijský křídelník vyzval Stanislava Tecla k pohodlnému skórování. „Olie mohl střílet, ale ještě mi nahrál. Patří mu velký dík," poznamenal Tecl.
Za osm minut překonal hlavou po precizním centru Lukáše Masopusta už druhého gólmana hradeckého celku Patrika Vízka, který se k míči neprobojoval. Chyby soupeřů? „To nevím, to ať si vyhodnotí trenéři Hradce. K tomu se nechci moc vyjadřovat. Nepřijde mi to vůči těm klukům fér. Mně by se asi taky nelíbilo, kdyby mě někdo ze soupeřů takhle osobně hodnotil," odmítal ukazovat na nedostatky protivníků útočník, jenž vedl Slavii s kapitánskou páskou na ruce.
Radost sám musel mít velikou. Trefil se poprvé od 12. září loňského roku, kdy dal gól Slovácku. „To čekání bylo dlouhé, ovšem byl jsem poměrně dlouho zraněný, což je ještě horší čekání," připomněl Tecl vynucenou absenci, která trvala od půlky října do konce kalendářního roku.
„Když jdou zápasy rychle po sobě, člověk ani nemá čas přemýšlet nad tím, jestli to je měsíc, dva nebo tři. Proto jsem to bral tak nějak normálně," vylíčil jednatřicetiletý útočník, že gólový půst moc neřešil.
Věří každopádně, že díky trefám mu nakyne herní sebevědomí. „Samozřejmě doufám, že mi branky pomohou. Radost z nich mám, ale na druhou stranu, když hraju a tým vyhraje, není podstatné, kdo góly dá," konstatoval Tecl, jenž dal v ligovém zápase více než jednu branku poprvé od konce srpna 2020, kdy zaznamenal hattrick v Českých Budějovicích.
Chabá produktivita ho sráží. Jinak má pověst pracanta, nezdolného dříče, vůdce, milionového člověka, který se pro Slavii rozdá. „Ty góly si za svou práci v kabině i na hřišti zaslouží. Moc mu to přeju," pravil spokojeně trenér sešívaných Jindřich Trpišovský.
