Táta přestup do „Paris St. Germain Vietnamu“ obrečel. Můj kredit hráče mnohonásobně vzroste, říká Nguyen

Jaká pro a proti jste zvažoval?

Proti je jasné. Všechny známý, kamarády a rodinu mám v Česku, kdežto Vietnam je na druhé straně světa. Přestože tam mám kořeny a žije tam táta, tohle bylo nejtěžší rozhodování. A odcházím z evropského fotbalu. Ale dal jsem na misku vah i pro a moje hodnota hráče je vyšší ve Vietnamu než tady v Evropě. Vietnamci jsou do fotbalu blázni, tam jsem prostě známější než tady. Můžu získat i vietnamské občanství a mít možnost reprezentovat.

Roli určitě hrály i finance. Jen pro představu, je to podobné jako kdybyste přestoupil třeba do Slavie?

Řekl bych, že ještě lepší, protože tady dostáváme plat v hrubém a ve Vietnamu v čistém. Takové peníze ve Slavii asi dávají, ale asi bych musel přijít ze zahraničí jako nějaká velká hvězda. Nemyslím, že hráč z české ligy by tam takový dostal. Určitě nám to dává do budoucna finanční jistotu a zajistí na delší čas.

Takže šlo o nabídka, která se neodmítá?

Nechci říct, že by tomu nešlo odolat, bylo to těžké rozhodování. Samozřejmě jsem se ptal na názor manželky, jestli si dokáže představit žít ve Vietnamu, kde má taky kořeny. A nejsme jen my dva, máme ještě syna. Hodně jsme probírali, jestli takový krok bude i pro něj dobrý, a nakonec jsme si řekli, že pro něj bude asi nejlepší. Chtěl bych, aby se za ty tři roky naučil vietnamsky, poznal zemi a udělal si k ní vztah. Přeci jen jde o zemi jeho dědy. Když ho tam dáme do vietnamské školky, řeč se naučí. I když to bude mít chudák ze začátku asi těžký... myslím však, že až bude dospělý, ocení to.

Jak jste na tom s vietnamštinou vy?

(usměje se) Umím jen pár základních slov. Nejhorší je přízvuk, pro každou slabiku mají šest různých tónů a pochytit, co říkají, bude samozřejmě těžké. Mám tam naštěstí tátu, který mi s tím může ze začátku pomoct. Nejdu úplně do cizí země, kde nebudu jazyk vůbec znát a kde mi nikdo nepomůže. Budu se snažit vietnamsky naučit a ideálně se asi budu učit s malým. (usměje se)

Kolikrát jste dosud ve Vietnamu byl?

Celkově čtyřikrát, takže plus minus vím, co mě čeká. I když vždycky jsem tam byl na dovolené, pro kterou je klima příjemné, pro fotbal až tak ideální není. S tím však počítám. Naštěstí jako gólman toho nenaběhám tolik jako hráči v poli. Kdybych měl při zápase běhat nějaký velký objemy, asi by to bylo horší.

Jak přestup přijal táta?

Řekl bych, že ten ho řešil snad nejvíc. Od prosince se v tom angažoval, v podstatě všechno šlo přes něj. Až teď ke konci jsme ještě požádali o pomoc pana Zíku, který taky hodně přispěl. Táta z toho byl na nervy, protože vždycky se objevily nějaký komplikace. Věděl jsem však, že dělá maximum. Když mi oznamoval, že jsou smlouvy mezi kluby podepsané, tak brečel, jak byl dojatý...

Bere prestižně, že jeho syn bude hrát vietnamskou ligu a navíc bude třeba Vietnam reprezentovat?

Ano. Za prvé budu blízko něho ve Vietnamu, kde teď tráví větší část roku. A je patriot, bude hrdý, že má ve Vietnamu slavného syna, když to tak řeknu. Ale hlavně ví, že mi to pomůže v životě, i po finanční stránce. Je pravda, že on zase nekouká na tu fotbalovou stránku, neřeší, že si už nezahraji Ligu mistrů.

Chcete ve Vietnamu zůstat, nebo se po třech letech vrátit?

Když mám odpovědět teď, tak si nedovedu představit, že bych do konce života žil ve Vietnamu, ale nechci už nyní předjímat, jak to bude. Může se nám tam hodně zalíbit a můžeme být tam i tady. Žádný plán nyní nemáme. Uvidíme, co nám osud přinese.

Budete v jednom klubu spolu s Patrikem Le Giangem?

Problém je, že v klubu mohou být registrovaní tři cizinci plus jeden Vietnamec napůl. Což splňujeme oba, ale může být jen jeden. Nevím přesně, jak to vyřeší, a abych řekl pravdu, dopodrobna jsem se o to nezajímal, vyzní to blbě, ale jde o jejich problém. Na druhou stranu kdybych získal občanství, můžeme tam být oba. Neměl by být problém ho získat. Ale je mi to jedno. Ať půjdu kamkoliv, konkurence bude všude. Udělám maximum, abych chytal.

Dá se říct, že se teď vietnamský fotbal snaží otevírat evropskému?

Ano, proto začalo platit pravidlo, že může hrát i někdo, kdo má kořeny ve Vietnamu, tedy má vietnamský rodiče či prarodiče, aby bylo snazší získat občanství a reprezentovat Vietnam. Je to v zájmu celého vietnamského fotbalu. Když se podíváte na reprezentaci Vietnamu, žádný hráč nehraje v Evropě. Jeden byl teď ve druhé francouzské lize, ale tam ani nehrál, jinak jsou všichni z domácí ligy.

Podobně na tom byl i Dion Cools, který hrál na podzim za Jablonec. V reprezentaci Malajsie byl jediným hráčem působícím v Evropě a byl tam za hvězdu.

Ano, tak by to mělo být i v mém případě. FC Cong An Ha Noi teď stáhl nejlepší hráče z celého Vietnamu. Fanoušci už psali, že je to Paris St. Germain Vietnamu. (směje se) Teď podepsali z Francie i Quang Hai Nguyena, který byl dvakrát nominován na nejlepšího hráče Asie. Když se podíváte na jeho Facebook nebo Instagram, má miliony sledujících.

Naskáčou vám teď followeři také?

Na Facebooku jich mám přes padesát tisíc a devadesát procent z nich jsou Vietnamci. A to jsem byl jen tady v Evropě. Když se podíváte pod nějaký příspěvek, tak tam většinou píší Vietnamci. Je vidět, že jsou hrdí. Psali mi, abych se do Vietnamu vrátil, přejí hodně štěstí. Přijde mi to hezké. Podívejte se třeba na Alexe Krále, který hraje v Německu v bundeslize. Místo aby Češi byli hrdí, tak akorát čtu, jak takový dřevák může být v Německu a hážou na něj špínu... Celkově mi přijde, že Vietnamci sledují zámořské hráče, kteří mají vztah k Vietnamu jako já, a jsou hrdí, že mají takového hráče, přestože ani jejich nejsem. I to hrálo v mém rozhodování roli. Můj kredit hráče tam mnohonásobně vzroste, moje renomé tam bude vyšší než tady.

Vzpomenete si teď ještě někdy vůbec na to, že ještě před osmi lety jste po školách rozvážel obědy?

(usměje se) I takhle jsem nad tím přemýšlel. Kdybych tenkrát dostal takovou nabídku, neváhal bych ani vteřinu a vzal bych ji. My fotbalisti máme přeci jen krátkou kariéru a musíme se postarat nejen o sebe, ale i o svou rodinu. Teď už jsem upřednostnil život před kariérou. Kdybych byl sám, třeba bych ještě čekal, jestli se něco neobjeví v Evropě, ale v mých letech a je rodina na prvním místě a jde mi o to, aby měli dobrý život.