Synové slavných na Hané. Látal slyší chválu od táty zřídka, Hapal paří i za Leverkusen

„Zpočátku to byl divný pocit nastoupit pod Radkem Látalem, protože ho znám v uvozovkách jako strejdu," přiznává 18letý záložník Ondřej Hapal, jenž pod současným koučem Sigmy naskočil v zimní přípravě do několika tréninků s áčkem a šanci dostal i v přátelském duelu proti diviznímu Šumperku. Při debutu dokonce skóroval. „Bylo fantastické sedět s klukama v kabině a trénovat s nimi, je to pro mě motivace dál na sobě pracovat," zdůrazňuje mladík.

Atmosféru v ligovém A-týmu nasál vůbec poprvé, naopak o čtyři roky starší Látal junior už od léta pečlivě střádá prvoligové zářezy. Na kontě jich má v aktuálně přerušené sezoně celkem šest včetně dvou celých zápasů na Bohemians a s Jabloncem. „Určitě to neberu tak, že mě trénuje táta. Snažím se neustále zlepšovat a makat na sto procent, ať mě vede kdokoliv. Akorát je nepříjemný, že jsem pod větším tlakem. Ten mě ale do budoucna může zocelit," doufá.

Slavného příjmení si oba fotbalisté velmi považují, byť je pro ně zavazující. „Neměl jsem to moc jednoduchý, hodně mě s tátou srovnávali," pokyvuje hlavou potomek současného šéfa olomoucké lavičky, který ve škole čelil řadě zvídavých dotazů. „Vůbec první byl, jestli jsem syn Látala fotbalisty nebo hokejisty, který taky žije v Olomouci," vzpomíná.

Zvýšený zájem ze strany opačného pohlaví však příliš neregistrovali. „Pro holky může být jméno možná zajímavé, ale já toho vůbec nevyužívám," přitakává s rošťáckým výrazem Ondřej Hapal.

Na světě ještě nebyli ani jeden, když jejich tátové před 28 lety vydatně pomohli ve třetím kole tehdejšího Poháru UEFA k senzačnímu postupu Sigmy přes favorizovaný bundesligový Hamburk a ve čtvrtfinále pod vedením legendárního Karla Brücknera potrápili ještě věhlasnější Real Madrid. Španělského giganta sice nezlomili a z poháru se pakovali, Látal však ve druhé nejvýznamnější evropské klubové soutěži později výrazně prorazil. V roce 1997 zvedl nad hlavu cennou trofej v dresu Schalke 04.

„Mockrát jsem se na finále díval, máme ho doma natočené na kazetách. Mamka tenkrát do Milána nemohla letět, protože mě čekala. S odstupem času je fakt úžasné, co táta dokázal. Pro Čecha je momentálně hrozně těžký vyhrát dnes už Evropskou ligu. Klobouk dolů před ním," smeká Látal junior. K otci chová bezmezný obdiv i Ondřej Hapal, a nejen kvůli jeho bohaté hráčské zkušenosti. „Přivedl mě k fotbalu, dával mi pořád rady, zlepšoval mě," připomíná.

Už odmala přitom patří mezi nadšené příznivce londýnské Chelsea, která mu řádně přirostla k srdci. „Rád jsem koukal na Petra Čecha, Franka Lamparda a další, ale mým nejoblíbenějším hráčem byl stoper John Terry. Byl klubový srdcař, furt jsem ho sledoval," ujišťuje. „Mně se zase hodně líbil útočník Fernando Torres," přidává se Látal, jenž po tátovi sice zdědil fotbalové geny, stavbu těla ale nikoli.

„Já jsem vyhublej, táta byl postavou menší a měl víc svalové hmoty," srovnává. Také typologicky jsou oba jiní. „Já jsem rychlostní, on byl na hřišti rapl. I když výbušnej jsem trochu taky. Je výhoda, že teď hraju stejně jako on pravýho beka, protože mi může hodně pomoct," tvrdí vytáhlý talent. V dorosteneckém věku vyzkoušel řadu postů. Křídlo nebo podhrot. Na kraji obrany se však cítí jako ryba ve vodě. „Mám to všechno před sebou. Můžu útočit z druhé vlny a zároveň i bránit, náběhy za obranu mi celkem vyhovují," pravil mladík, jehož podoba s vicemistrem Evropy z Anglie je zřetelná. „Taky se mě lidé často ptají, ty seš mladej Látal?" líčí s úsměvem bývalý mládežnický reprezentant.

Od táty vnímá velikou podporu, žádné protěžování ale rozhodně nehrozí. Spíš naopak. „Kluk to má těžší, jsem na něj přísnější," ujišťoval Látal senior před začátkem letošní sezony. Jeho potomek slova potvrzuje. Pochvalu prý slýchává pouze výjimečně. „To už se mi musí zápas opravdu hodně povést. Ale když pak třeba přijde, jsem za ni moc rád, od něj to fakt vezmu," tvrdí blonďatý obránce. Od táty to slízne například za osobní souboje, které by měl podstupovat pevnější. Výtkám ale čelil už od žákovských kategorií. „Když se mi nepovedl zápas a my pak jeli autem domů, vždycky jsem si přál, aby cesta co nejrychleji utekla. To bylo hrozný. Říkal jsem si v duchu, táto už mlč!" směje se.

Odborné postřehy přitom Látal senior často přidával i u společné večeře. „Mamka taky řekla názor, fotbalu za ty roky rozumí, ale jinak se moc nezapojovala. Vždycky ale stojí za tátou, z devadesáti procent se shodnou," pokyvuje hlavou. Téma fotbal ostatně frčí denně i v rodině Hapalů. Není divu. Vedle Ondřeje se mu věnují i zbylí dva sourozenci. Osmadvacetiletý Lukáš kope v nižší soutěži ve Švýcarsku, šestnáctiletý Štěpán zase nastupuje za dorost Sigmy. „Mamka už pak s námi pomalu nemůže ani sedět u stolu. Říká, změňte téma a bavte se normálně," culí se Ondřej.

Podobně jako Radek pobral i on po tátovi řadu fotbalových dovedností. Třeba techniku nebo rychlost. Naopak přidat musí v agresivitě. Od někdejšího fotbalisty Leverkusenu nebo Tenerife si však bere rady k srdci. „Když mám volno, pobízí mě, abych se proběhnul nebo si šel zacvičit. Umí pochválit, ale i zkritizovat. Kritika je pro mě důležitější, posune mě dál," hlásí prostřední syn Pavla Hapala, a přitom se řídí tátovým oblíbeným příslovím. „Co fotbalu obětuješ, to ti fotbal vrátí."

Současného kouče slovenské reprezentace naživo v akci během jeho aktivní hráčské kariéry neviděl, na kazetách si však zápasy často pouštěl. „Akorát z Leverkusenu jsem viděl jenom nějaké záběry ze zápasů, góly nebo asistence," říká. „To já si pamatuju, jak táta získal titul s Baníkem a jak vyhrál Český pohár. Byl jsem přímo na stadionu. Brával mě i do kabiny, když jsem byl malý. Vybavuju si i vítězný pokřik," šátrá v paměti zase Radek Látal.

S míčem si na hřišti rozumí stejně jako Ondřej, který si klade postupné cíle. Ten nejbližší je jasný: prosadit se do kádru olomouckého áčka a hrát pravidelně ligu. Myšlenky však momentálně upíná i ke studiu. Posledním rokem navštěvuje na pražském Břevnově Anglo-německou obchodní akademii, kam z Hané před vyhlášením celoplošné karantény pravidelně dojížděl. Letos by měl absolvovat i závěrečnou zkoušku. Vedle češtiny se k maturitě chystá i na anglický a německý jazyk, obchodní korespondenci v angličtině, účetnictví a ekonomii.

„Nervy trochu mám, ale zatím to docela zvládám. Je těžký skloubit fotbal se školou, ale po dohodě s trenérem to docela klape," libuje si Ondřej Hapal. „Na pilu tlačí hlavně mamka, byla vždycky přísnější i s výchovou, ale já jsem za to jedině rád," hlásí.

Při fotbalových plánech se unisono shodnou. Sní o angažmá v některé z evropských top soutěží. „Chtěl bych asi do bundesligy. Líbí se mi, jak tam fanoušci fotbalem žijí. A kdyby vyšlo třeba Schalke, to by bylo fakt hodně zajímavý," culí se Radek. Německo ho velmi láká. Naopak Ondřej by zase rád zakotvil na britských ostrovech.

„Anglická Premier League je pro mě nejlepší liga na světě," vypálí šikovný mladík, který si ve volném čase s mladším bráchou rád zahraje fotbal i na playstationu. „Paříme FIFU. Náhodně si zvolíme týmy a hrajeme vždycky o něco, třeba o nějaké cvičení. Já si občas vyberu i „tátův" Leverkusen," usměje se.