Suchan po přestupu z Budějovic: Strakova slova mě mrzí

Je to velká změna. Přišel jsem do klubu, jehož ambice jsou úplně jiné než hrát o záchranu, i když tohle jsem nechtěl ani v Budějovicích, byť se to nepovedlo. Nadchlo mě, když teď vidím, jak vše funguje v Jablonci. Ale nevím, jestli bych použil slovo restart, protože ve spojitosti se svým jménem jsem ho zažil už tolikrát…

(směje se) Když jsem šel poprvé do druhý ligy, pak do Vlašimi, poté do Budějovic. Furt jsem ho poslouchal.

To zase ne. Ale upřímně, používám ho fakt nerad. (směje se) Spíš to beru tak, že jsem si tohle po nějaké delší době vybojoval víceméně sám svými výkony na hřišti. Jsem prostě rád, že se to otočilo, vysloužil jsem si zájem takového klubu jako Jablonec a můžu bojovat u umístění, o které chce bojovat každý fotbalista. Doufám, že naše ambice v lize potvrdíme.

Asi jsem nebyl úplně správně nastavený. Tohle jsem nejspíš získal až s postupem času. Ne všechno je zadarmo. Byl jsem mladý kluk, najednou toho bylo moc a úplně mi to neustála hlava. Samozřejmě jsem doufal, že teď budu bojovat v jiné lize, v jiných klubech, ale tak to prostě je. Kdyby to šlo, udělal bych nepochybně spoustu věcí jinak, ale čas nevrátím. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se do ligy vrátil a povedlo se mi vše ještě podle mě docela dobře nakopnout zpátky.

Nedával jsem tréninkovým jednotkám, co jsem měl. Ani mimo hřiště to nebylo úplně ukázkové. Ne že bych byl průserář nebo gambler, vůbec. Ale jak to říct? Měl jsem v kariéře asi slabší chvilku, a ono tohle pak člověka celkem rychle doběhne, protože fotbal je celkem neúprosný. Nikdo si nepamatuje, jak člověk hrál dva roky zpátky a jaký byl talent. Dostihlo mě to. Naštěstí se to povedlo ještě nějakým způsobem otočit a myslím si, že se z toho snažím ještě vymačkat co nejvíc.

Asi když jsem se zranil s kolenem a pauza byla na delší dobu. V tu chvíli mi došlo, že člověk pro to musí něco dělat. A byla by škoda, že když jsem byl v jednu dobu brán za velký český talent, všechno zahodit a pak na to blbě vzpomínat. To byl asi největší zlom.

Myslím, že jo. Asi byl čas udělat krok do klubu, který má vysoké ambice, a poprat se tam o místo. Podle mě jsem i sám dozrál. Byl správný moment dokázat si, že můžu hrát i v klubu, který má trochu vyšší ambice než jen zůstat v lize.

Nevím, jestli bych jejich situaci přirovnal k potápějící se lodi, ale úleva je, že jsem se posunul v kariéře. Všechno najednou vypadá trochu jinak. Klukům strašně přeji, aby to nakopli a ještě otočili. Mám na tom taky svůj podíl, čtyři kola jsem tam odehrál. Přestup se totiž nějakou dobu táhl, přestože jsem už na konci minulé sezony ještě tehdejšímu vedení vyslovil přání odejít do ambicióznějšího klubu, pokud by ta možnost byla. Takže mě trochu mrzelo, když jsem si pak přečetl, že utíkám z boje.

Spíše slova pana Straky, ale nevím, jak mu byla situace prezentovaná. Přišlo mi, že si myslí, že jsem se rozhodl až potom, co oni přišli, což nebyla pravda. Dávno předtím jsem řekl, že pokud bude ta možnost, chci pryč. Přišlo mi nevhodné a dost nešťastné o někom říkat, že nechce bojovat za Budějovice vzhledem k tomu, co jsme tam za minulou sezonu prožili.

Myslím, že s čím jsem tam přicházel, to jsem splnil. Pomohl jsem jim, oni zase pomohli mně. Takhle by to asi mělo fungovat. Ale netajil jsem se tím, že pokud bude možnost posunout se, chci ji využít. Všichni o tom věděli, všude jsem to říkal. Nejsem ten typ, který by prohlašoval, že chce v Budějovicích dohrát kariéru. Z ligy jsem na nějakou dobu vypadl a hned od začátku jsem říkal, že pokud se to povede, chci z toho vymáčknout ještě co nejvíc. A jsem rád, že vše dopadlo takto.

Tohle je vždy věc majitele. Nemám právo do toho vstupovat. Ale překvapilo mě to určitě, protože k tomu došlo po zápase se Slavií. Prohráli jsme tam 0:4 a stoprocentně nejsme ani první, ani poslední tým, který tam takhle prohraje. Trenéři s námi táhli celou minulou sezonu, která v určitých aspektech nebyla vůbec jednoduchá. Nikdo v podstatě nevěděl, jak se začne příprava, jestli se nakonec začne, a spoustu dalších věcí. Ano, zaskočilo mě, že skončili takhle brzo.

Každý je samozřejmě nahraditelný. Nebudu z nás dvou dělat spasitele. Ale v něčem je to zvláštní, že po takovém nepovedeném startu nás pustili. Na druhou stranu jsem s nimi o tom mluvil docela často, že bych chtěl pryč, takže na to byli asi nějakým způsobem připraveni. U Lukáše nevím průběh, ale asi se přestup udál ze dne na den. Uvidíme, jak to bude vypadat. Sám jsem zvědavý. Netroufám si odhadovat, samozřejmě jim přeji, aby to nakopli a budu jim krom zápasů s námi fandit.

Jasně že mrzí, chtěl jsem si proti nim zahrát. Je to trochu netradiční. Většinou se tohle dělá, když jde člověk někam na hostování, takže pro mě bylo docela překvapivé, že proti nim hrát nemůžu. Ale už jsem byl nastavený, že chci fakt pryč. Je to věc majitelů, co si domluví, na tohle jsem moc malý pán.

Nebyla. (směje se) Jak to jen slušně říct… Věděla, že chci odejít, a spíše prožívala, že se to pořád táhlo. A taky ona ví, kdy už není dobré do toho šťourat. A tohle byla přesně ta chvíle, protože ten začátek sezony fakt ideální nebyl. Kdyby do mě rejpala ještě ona, tak by to nemuselo dopadnout dobře. (směje se)

Dost hektický. Poslední dobou jsem do Budějovic dojížděl, cesta trvala zhruba hodinu. Bydleli jsme kousek od Tábora. Že se přestup udál, jsem se dozvěděl přesně v moment, kdy jsem dojel domů z tréninku. Takže jsem musel hned zpátky do Budějovic vše vyřešit a hned druhý den ráno do Jablonce a na zápas se Spartou. Hektický to bylo dost, ale na druhou stranu jsem o přestup stál, takže mi to nevadilo. Lepší, než aby se to táhlo nějakou delší dobu. Alespoň jsem to měl z krku.

To je pravda. Bylo to hezký. Bylo vyprodáno, takže jsem se na to hodně těšil. Zápasy se Spartou jsou vždy svátkem, přijde hodně lidí, soupeř má velkou kvalitu. Je to speciální zápas, ale na konci dne je to soupeř jako každý jiný.