Článek
Marbella (Od našeho zpravodaje) - Obloha se zakaboní, teplota spadne na jednocifernou hodnotu, spustí se liják. Osmadvacetiletý čahoun vše sleduje z hotelové recepce v přímořském letovisku Marbella.
Podobné počasí se mohlo stát jeho běžným pracovním prostředím. Schylovalo se k Vorlově odletu do sychravého Skotska. Z dojednaného přesunu ale náhle sešlo. „Byl to šok,“ přizná. „Beru to ale pozitivně. Mělo to takhle dopadnout a jsem rád, že jsem s Pardubicemi.“
S mančaftem bojujícím o ligový kejhák se už poznával na španělském soustředění, po návratu do Čech bude Vorel na východě Čech půl roku hostovat. Chce zase chytat v nejvyšší soutěži. Dlouho a marně na to čekal ve Spartě, přestože si na podzim procházela kolosální krizí. „Potřeboval jsem změnu a čistější hlavu,“ říká.
Proč zrovna Pardubice?
Zájemců z Česka bylo víc, za což jsem vděčný. Nezavrhl jsem žádnou nabídku, ale od začátku jsem preferoval zahraničí, které mohlo klapnout. S jedním skotským klubem jsme už byli na konkrétních podmínkách dohodnutí.
Psalo se o námluvách s týmem St. Johnstone.
Jde o tým, který hraje o záchranu. Jednalo se o hostování bez opce, na penězích jsme byli domluvení, bydlení zajištěné. S rodinou jsme už dokonce obdrželi letenky na další den.
Proč to krachlo?
Vpředvečer odletu se změnily plány. Klub dostal možnost podepsat skotského gólmana. Zatímco u mě papírování, získání pracovního povolení a dalších dokumentů trvalo několik dnů, u něj se vše vyřešilo za pár hodin. A klub sáhl po něm.
Jak se usínalo, když jste slyšel tuhle novinu?
Nic moc. Moc jsem toho nenaspal, ze Sparty jsem dostal i další den volno. Doma jsme z toho byli zklamaní, protože se nám to zdálo zajímavé. Hned jsem si řekl, že se to vyřeší jinak. A takhle to dopadlo, za což jsem rád.
Čím vás Pardubice zlákaly?
Jakmile nevyšlo Skotsko, zaujalo mě jednání ze strany Pardubic. Mluvil jsem s trenérem Střihavkou nebo sportovním ředitelem Zavřelem. Rozhodl jsem se, že do toho půjdu. Potěšilo mě, že mě nikdo nikam netlačil. Bylo to příjemné povídání o fotbale. A vyhodnotil jsem si, že chci nějakou jistotu a nechci čekat na další možnosti.
Ve hře nebyla možnost setrvání ve Spartě?
Se sportovním ředitelem Tomášem Rosickým jsme mluvili dennodenně a bylo to čistě mé rozhodnutí. Cítil jsem, že potřebuju malinkou změnu.
Ta ve Spartě nenastala. Tým ztrácel body, ale vy jste šanci místo Dána Vindahla nedostal. Frustrující?
Bylo to těžké, ale stále jsme profesionálové, kteří chápou, že může hrát jen 11 kluků. Štvalo mě, co vyplavalo v novinách. Psalo se, že jsem vyjádřil nespokojenost.
A byla to pravda?
Myslím, že každý hráč, který nehraje, je nespokojený. Určitě to ale podle mě nebylo tak vážné, aby se o tom psalo. V klubu jsem se slušně dotázal na svoji pozici a jak to vypadá dál. Bylo mi řečeno, že zatím se nic měnit nebude. Nebavili jsme se v nějaké zlé nebo napjaté atmosféře. Na základě toho jsem požádal, abychom mohli v zimě otevřít téma hostování.
Chápu.
Přiznám, že to ale frustrující bylo. Štvalo mě, že se nedařilo celému týmu. A když člověk nehraje, je to ještě nepříjemnější. Zároveň bych chtěl ale Spartě poděkovat.
Za co?
Od začátku přípravy se povedlo udržet v tajnosti, že hledám hostování. Jakmile se zveřejnil kádr Sparty na soustředění, už to nešlo a ozývaly se české kluby. A jakmile nevyšlo Skotsko, zaujaly mě Pardubice.
Gólmani na hostování musí často chytat o úroveň výš než kmenoví borci. Je to výzva?
To je ale vždycky. Gólman může chytat jenom jeden a nikdo mi neslíbil, že to budu já. Bude to rozhodnutí trenérů a já udělám maximum, jak jsem slíbil při podpisu. Pardubicím chci pomoct v jakékoli pozici. Mám na mysli, že mám nějaké zkušenosti a úspěchy ze Sparty. Můžu pomoct i mimo hřiště.
To dá rozum v osmadvaceti.
Někde jsem si přečetl o sobě, že mladý gólman odchází na hostování, což už asi úplně neplatí (usměje se). Zároveň se necítím starý. Minulou a předminulou sezonu jsem toho ve Spartě tolik neodehrál. Cítil jsem ale na sobě, že se zlepšuju a rostu. Vyvrcholilo to tím, že se mi se Spartou podařilo vyhrát český pohár.
Berete Spartu za dopsanou kapitolu?
Určitě ne. Jsem v ní odmalička už 24 let. Sparťanskou kapitolu nebudu mít uzavřenou. Minimálně do příštího roku, kdy mi skončí smlouva. Sparťanem zůstanu ale navždy i dál. Teď jsem v Pardubicích, kterým chci pomoct vyšplhat výš v tabulce.
Bude vám sedět styl? Trenér Střihavka se snaží o běhavý a kombinační fotbal.
Styl a samotné kluky ještě musím pořádně poznat. Samozřejmě při výběru také hrálo roli, že trenér chce hrát fotbal, a ne žádnou nakopávanou. Líbilo se mi, jak se Pardubice ke konci podzimu prezentovaly kombinačnějším stylem od brankáře. U nich se čím dál častěji řeší hra nohama, ale stále stojí v bráně proto, aby něco chytili.
Mimochodem napadlo vás jako sparťana, že trenér Střihavka má názorově naopak blízko do Edenu?
Dokud mi jeden nejmenovaný kamarád neposlal zprávu, nenapadlo mě to. Já to ale tak neberu. Věřím, že trenéři i kluci na hostování ze Slavie mají nastavené, že chtějí pomoct týmu a táhneme za jeden provaz. A jestli se naše cesty v létě rozejdou a vrátíme se do mateřských klubů, bude to podložené tím, jak jsme se prezentovali na hřišti.
Chápu to tak, že už víte, kde se vidíte ve druhé půlce července?
To vím naprosto přesně! Budu na kamarádově svatbě, kde budu svědkem (usměje se). Dál vám toho ale moc neřeknu. S Tomášem Rosickým jsme si řekli nějaké plány, ale nechci se jimi svazovat. Teď mám v hlavě, že chci pomoct Pardubicím.
