Nový asistent Sparty vypráví o životě s Českou miss

Někdejší finský reprezentant, který s aktivní kariérou skončil začátkem roku 2022, měl i vizi, že bude nárazově jezdit po krátkých stážích po Evropě, aby navnímal různá prostředí. Díky nabídce z Letné však zůstal a přes druholigovou rezervu se dostal až k A-týmu. Rozhovor ale začněme v listopadu 2019.

Zápas s Lichtenštejnskem a výhra 3:0. Bylo jisté, že jsme postoupili. Tento den, a několik dalších, patří mezi nejlepší v mém životě. Bavili jsme se, zpívali, tancovali, pařili. Udělali jsme zápis do finské fotbalové historie, který už vám nikdo nikdy nevezme. Byli jsme dlouho kritizovaní, zažívali opravdu těžké období. A najednou vstali z mrtvých. Úžasné momenty.

Ohromná čest. Reprezentování bylo a je velkou součástí mé identity. Na druhou stranu nechci uvíznout v minulosti a ohlížet se zpátky. Nechci žít jen z toho, co bylo, mluvit pouze o zkušenostech a zážitcích. Jde o důležitou kapitolu mého života, je však potřeba jít dopředu. Kariéra je jedna věc, teď mám nové výzvy.

Byl to den jak na houpačce. Ráno cítíte hrdost, strašně se těšíte. Jdete reprezentovat svou zemi na nejvyšší možné úrovni. Jste kapitánem. Vidíte finské fanoušky na tribunách. Hrajete, a náhle zkolabuje Christian Eriksen. Nevíte, jestli je mrtvý, nebo jestli žije. Čekáte hodinu dvě v šatně. Pak se vrátíte a zápas dokončíte, i když nikdo není v takovém psychickém stavu, aby plně myslel na fotbal. Ale musíte to udělat. Nakonec jsme vyhráli. Panovaly hodně smíšené pocity.

Žádná euforie, jaká by po vítězství měla být. Oslavy byly hodně utlumené. Pořád jsme jen zjišťovali, jak na tom Christian je. Výsledek v tu chvíli každý upozadil. Ve zbytku skupiny jsme bojovali o postup, i když jsme prohráli s Ruskem i Belgií. Dál šli nakonec díky lepšímu skóre právě Dánové.

Určitě je to její zásluha. V průběhu kariéry se mnou byla v Dánsku, Řecku i Finsku. Takže jsem jí řekl: „Teď je na tobě, kde chceš bydlet.“. Preferovala návrat do Česka, kde vyrostla. V Praze má práci, přátele i rodinu, takže to bylo pochopitelné. Mně to vůbec nevadilo, protože miluji poznávání nové kultury, nových míst. Těšil jsem se. I kvůli dceři, které jsou teď tři roky, jsme potřebovali stálou základnu.

Vypadá spíš jako tatínek, ale chová se možná trošku víc jako Jitka (smích). Znáte to – péče o pleť, malování, oblékání. V tomhle směru je mamince hodně podobná. Doufám, že až bude starší, dostanu ji ke sportu. Neříkám nutně k fotbalu, ale aby měla aktivní styl života.

Má mnoho prací, veřejně známá osobnost. Jako host i moderátor se účastní různých debat, je aktivní na sociálních sítích. Hodně se zaměřuje na environmentální otázky, snaží se v tomto směru předat pozitivní poselství. Je velmi inspirativní, ale určitě jsme v něčem hodně rozdílní. Třeba já chci být po práci spíše doma. Když to jde, tak nic nedělat a věnovat se rodině. Tím se dobíjím a odpočívám. Jitka je raději mezi lidmi, relaxuje jiným způsobem. Ano, v tom se občas nepotkáváme.

To zase ne. Někdy se neshodneme, někdy trochu rozčílíme, ale víme, jak zareagovat. Dokážeme se s hádkou vypořádat lépe než před pěti nebo šesti lety.

Teď, když mám dceru, přemýšlím o podobných věcech trochu víc. Myslím, že pro děti není zdravé, když tráví mnoho času u obrazovky. Za mě není dobře, když se jim pořizují telefony příliš brzy. V určitém okamžiku ho stejně dostanou a ponoří se do sociálních sítí. Obecně mi přijde depresivní, že je náš životní styl s mobily tak moc spojený. Upřímně, dost mě znepokojuje, když vidím mladé lidi, jak nedokážou udržet pozornost, jakmile mají něco přečíst nebo dělat jinou činnost. Jak jsou fenoménem krátká videa a to vlastně stačí.

Dobrá otázka. Jak přijedu navečer domů, snažím se nebýt na telefonu a počítači. Chci trávit čas s dcerou. Občas ji rád přes den beru i na Strahov, kde se může proběhnout kolem hřišť a podobně. Je v zábavném věku. Nejsilnější má češtinu, já na ni mluvím švédsky, protože pocházím ze švédské části Finska, a s Jitkou se mezi sebou bavíme anglicky. Malá někdy všechno míchá dohromady, je s ní prostě sranda. Snad se všechno naučí, jazyky jsou důležitou součástí života.

Podle mě nevybočují. Ale víte, není to jen o mladých lidech. Bavíme se i o rodičích, kteří ve finále jdou příkladem. Tohle je na dlouhou debatu. Já se snažil ve škole hodně číst, ale je otázka, zda se doba neposunula hodně kupředu. Mají se dětem ve třídách zakazovat nebo brát telefony? Zajímavá diskuze na hodiny a hodiny.

Tuším, že na fyziu nesmíte být na telefonu, což je dobře. Obecně ale nejsem zastánce nastavování tvrdých regulí. Jsme téměř všichni dospělí, tak proč? Chcete, aby se kluci rozhodovali sami, takže se je třeba snažíte postrčit určitým směrem, poradit jim, ale ne hned zavádět pravidla.

Hodně se mění třeba způsob lídrovství. Mám pocit, že některé kultury či komunity se hůře přizpůsobují. Možná sem v jistém slova smyslu patří i Česko. Obecně se totiž posouváme ke generaci, která potřebuje být vedena jinak. Lidé chtějí vědět, proč se co dělá. Je potřeba vysvětlovat důvody, debatovat o nich. Převládá učení a vzdělávání, diskuze a společné uvažování. Už to není tak, že je trenér diktátor a říká, co a jak má být. A vy pak jdete buď doleva, nebo doprava.

Podívejte se na Yamala ze Španělska. Je mu čerstvě 17 a ví, že musí hrát každý týden před 40 tisíci lidmi. Neuvěřitelné a podle mě to není úplně normální. Měli bychom být opatrní v tom, abychom kluky nevytrhli z jejich přirozeného prostředí. Měli bychom je nechat být dětmi a mladými dospělými. Strašně rychle zvážní, což mi dlouhodobě nepřijde zdravé. Je to jen můj názor, ale podle mě je fajn, když nemyslí jen na fotbal.

Ano, na tréninku se soustřeďte na svůj výkon, chtějte se zlepšovat, buďte soutěživí a hladoví. Ale přidejte i něco mimo fotbal. Pokud někdo studuje? Super. Ať si každý buduje jakékoliv dovednosti. Může to být učení se nového jazyka, může to být vaření. Cokoliv. Jinak je těžké vylézt z fotbalové bubliny. Je potřeba setřást ze sebe tlak. Ukázat, že život jako takový je mnohem víc než pouze fotbal. Pokud jde o duševní zdraví, myslím, že je prostě opravdu důležité, aby do určitého věku, třeba 23 nebo 24 let, měli hráči i jiné zájmy.

Myslím, že ano. Netvrdím, že za chvíli uvidíme týmy plné šestnáctiletých kluků. Pořád máme některé kultury, Řecko či Turecko, kde si velmi cení starších hráčů se zkušenostmi. Ale v nejlepších ligách, kde se hodně dbá na kondici, mobilitu, rychlost a techniku, budou mladí zastávat větší roli. I když díky novým metodám stravování nebo regenerace dokážeme prodlužovat kariéry, přibývá například cestování. Hraje se daleko více zápasů, o čemž si můžeme myslet své, ale je to tak. Jste stále mimo domov, a případně rodinu. Nedivil bych se, kdyby v blízké budoucnosti měly velké týmy hráče třeba jen mezi 20 a 27 let a případně mladší talenty.