Článek
Odehrál jste první soutěžní duel sezóny v Shamrocku, poté však usedl jen mezi náhradníky, a nakonec vás generální sportovní manažer Uhrin přeřadil do juniorky. Co se stalo?
Byly nějaké spekulace a já jsem si to v hlavě moc nepřebral. Nebyl jsem stoprocentně připravený a postrádal formu. Pak jsem si časem vše uvědomil a vrátil se zpět na svoji kolej.
S Dušanem Uhrinem jste si celý problém vyříkali?
Ano, mluvili jsme o tom. Já si všechno v hlavě srovnal. Šlo o moji chybu.
Šuškalo se, že byste mohl odejít do ostravského Baníku. Co na tom bylo pravdy?
Spíš bylo ve hře, že se vrátím do Austrie, z které v Boleslavi hostuji. Dál to ale nechci rozebírat.
Jak těžké pro vás bylo dívat se na spoluhráče pouze z tribuny?
Byl jsem z toho smutný, ale zase na druhou stranu jsem si řekl, že tohle určitě nechci. Že se změním a myslím, že to pomohlo.
Znovu dirigujete obranu, ale k velké radosti máte daleko. Boleslav zatím v lize tápe a čeká na výhru.
Začátek sezóny je pro nás opravdu zklamáním. Musíme zabrat, protože jeden bod na kontě je hodně málo. Navíc jsme vypadli z Evropské ligy. Nedáváme moc gólů, ale musíme si dál věřit a vystupovat na hřišti sebevědomě.
V Mladé Boleslavi jste od začátku letošního roku. Jak se vám tady líbí?
Jsem rád, že mi Boleslav dala šanci a že tady můžu hostovat. Vážím si toho. Snažím se důvěru splatit a odevzdávat na hřišti co nejlepší výkony.
Hostování z Austrie vám vyprší na konci roku. Monitorují ve Vídni vaše výkony?
Některé zápasy viděli přes internet. Když jsme byli v létě na soustředění, připravovala se tam i rezerva Austrie. Mluvil jsem s vedoucím mužstva, který působí i u áčka. Říkal mi, že mám dál makat, že je velká šance, abych se vrátil do Vídně a popral se o místo.
V zimě tedy zamíříte zpět do týmu Fialek?
Těžko říct, teď se soustředím pouze na Boleslav. O budoucnosti se můžeme bavit až po skončení podzimu.
Sledujete, jak se rakouskému klubu v novém ročníku daří?
Ano, dívám se na sestřihy zápasů. Austrie začala v lize špatně jako my. Uhrála z úvodních tří zápasů jen bod. Psalo se v Rakousku, že je bez formy a že by se měla probrat. Pak ale začala vyhrávat a věřím, že už se nastartuje. Pokaždé tam bylo silné mužstvo, které se v těžkých chvílích semklo.
Jste v kontaktu s některými hráči?
Ano, občas s kluky napíšu přes instagram. Nejvíc jsem v kontaktu s Lukasem Rotpullerem, kterému však v létě skončila v Austrii smlouva.
Rakouskou metropoli jste si oblíbil. Chybí vám?
Vídeň jsem si přivlastnil. Je krásná a čistá, nic mi v ní nechybělo. Na památky moc nejsem, ale párkrát jsem navštívil zábavní park Prátr, kde jsem zažil adrenalin. Líbila se mi také Zoo. Navíc lidé jsou hodně přátelští. Dokázal bych si tam představit žít.
V listopadu vám bude 23 let, jaký je váš fotbalový sen?
Abych stál na hřišti a slyšel znělku Ligy mistrů. Chtěl bych si ji zahrát. Láká mě také italská liga, ale samozřejmě nabídky z bundesligy nebo Anglie by se také nedaly odmítnout. (smích)
Serii A i kvůli tomu, že máte k Apeninskému poloostrovu vřelý vztah? Narodil jste se v Opavě, ale váš otec byl Ital a do čtyř let jste vyrůstal právě v této zemi.
Itálii mám velmi rád. Dokud taťka žil, často jsem za ním jezdil. Mám tam ještě bratrance, strejdu, tetu a přátele z taťkovy strany. Mamka je Češka, po rozchodu se vrátila se mnou domů, ale v Itálii pracovala a má tam nejlepší kamarádku. Takže když jednou za rok jedeme do Itálie, každý den jsme vlastně u někoho jiného. Je fajn, že se vidíme. Zajdeme na oběd nebo večeři. V Itálii mám rád špagety a gelato (zmrzlina).
Probíráte s příbuznými fotbal?
Určitě, já jim vždycky přivezu dresy a kartičky. Když jsme hráli v červnu na mistrovství Evropy jednadvacítek, volali jsme si. Před zápasem s Itálií mi bratranec říkal, že jsem z rodiny, takže přeje víc mně, ať tedy vyhraje Česko.
Italům ve fotbale fandíte?
Když nehrají proti Česku, tak ano. Mně se vždycky líbil Totti, jaký byl srdcař. Mám rád i Nestu, Canavara, Del Piera nebo Buffona.
Italštinu ovládáte?
Jako kluk jsem jazyk uměl dobře, ale teď se italsky už moc nedomluvím. Mamka mluví výborně. Já teď líp umím německy, přitom jsem zkraje neuměl pomalu ani pozdravit. Austrie mi zařídila učitelku. Chodil jsem třikrát týdně na lekce, které trvaly hodinu a půl. Pomohlo mi to. Fotbalově rozumím dá se říct všemu, ale kdybych šel třeba do banky, bylo by to pro mě složitější.
